Pavel Bacík, hlavní vedoucí druhého turnusu, popsal: „Vládne tu takřka rodinná atmosféra. Většina z nás, co tu teď působíme jako vedoucí či praktikanti, jsme sem kdysi jezdili také jako děti. A dnes už nám dorůstá další generace, možná příštích vedoucích." Aktuálně se ve stanovém táboře u Velečínského rybníka bez civilizačních vymožeností rekreuje padesátka malých táborníků. I letos hrají celotáborovou hru. Ta je tentokrát na téma „Kouzelný svět Bradavic".Rakovničtí ochránci přírody pořádají tento tábor na Jesenicku už od roku 1994.

Každý rok je vystavěn znovu. Tábořiště je ze dvou stran obklopeno lesem, okolo protéká potůček. Nenajdete tu elektřinu, a pokud se chcete vykoupat v teplé vodě, musíte si napřed zatopit pod kotlem, spí se v podsadovém stanu na matraci a ve spacáku. A přesto se tohle nepohodlí dětem moc líbí. Tenhle tábor má kouzlo, a proto se sem po celá léta, až do dospělých let, každé léto vrací. „Je to něco docela jiného, nežli s čím se potkáváte v běžném životě, a je tu naprosto skvělý kolektiv. Jak už jsem říkal: vedoucí většinou vyšli z vlastní táborové líhně – z dětí se na táboře postupem let stali vedoucí," popsal svoji letitou zkušenost Pavel Bacík a zároveň tím vysvětlil důvod toho, proč je tento tábor tak oblíbený.

Volných chvil si tu užívají převážně děti z Rakovnicka. „Ale máme tady děti i z Chebu, Prahy nebo Jihlavy. Zkrátka ty, které oslovuje to, co náš tábor nabízí," doplnil Pavel Bacík. Celotáborová hra by měla mít vyvrcholení právě dnes, v pátek. Její průběh je prý zatím velmi napínavý, neboť výkony týmů jsou naprosto vyrovnané. Ve středu ráno, tedy v době naší návštěvy, Pavel Bacík popsal: „Odměnou jim bude večerní grilování a sladké pohoštění."

Kromě celotáborové hry si ale také mají malí táborníci (kteří jsou většinou z měst) možnost vyzkoušet úplně něco nového, jako je třeba zapalování ohně a nebo práce se sekerou. „Zkrátka dovednosti, které se jim mohou hodit při pobytu v přírodě. V Praze člověk k umění rozdělávání ohně normálně nepřijde. Nám naprosto stačí, že si dokáží zapálit oheň sirkou, což už dnešní děti běžně také neumí. Nicméně máme tady i křesadla, lupu, luk," uvedl Pavel Bacík a zdůraznil, že se vedoucí především snaží o to, aby se děti naučily, že v přírodě je třeba chovat se tak, abychom v ní po sobě zanechali co nejmenší stopy.

A co řekli na tábor sami jeho účastníci? „Je to tady víc než super. Baví nás všechny hry," shodli se například bratři Toník a Metoděj Svobodovi. Praktikant Martin Kolář doplnil: „Je tu krásné prostředí a bezva kolektiv. Líbí se mi tahle práce s dětmi, a proto sem jezdím už šestým rokem."
Zajímala nás také nějaká zajímavá historka. I té jsme se dočkali. „Stalo se to kdysi během poslední táborové noci, kdy nás navštívili pravděpodobně skauti a chtěli ukrást naši vlajku. Jenže my žádnou nemáme! Pokoušeli se dokonce kvůli tomu vzbudit jednoho z vedoucích. Ptali se ho, kde máme vlajku a on je odbyl, že skutečně žádnou nemáme a ať ho raději nechají spát," zavzpomínal ještě pro Rakovnický deník s úsměvem Pavel Bacík.