Investujme tedy po těch několik let vyrůstání našich dětí dvacet minut denně do hlasitého čtení - jim a s nimi - a vychovávejme z nich vnímavé čtenáře. Čtenářem se totiž nikdo nerodí, čtenáři musíme ukázat cestu. Jednou ze škol, které na tuto iniciativu slyšely, byla ta v Roztokách.

Ve středu se totiž už podruhé sešli ve své třídě třeťáci společně s učitelkou Libuší Bulantovou při Velkém říjnovém čtení. A nebyli sami, jejich pozvání přijali i mámy, tátové, tety, a také starosta Roztok, aby jim přečetli něco z knížek svého mládí. Na lavicích se tak místo učebnic matematiky objevily knihy plné pohádek, dobrodružných příběhů i poučení a dvacítka párů dětských uší pečlivě naslouchala úryvkům z nich. Každý ze čtenářů pak absolvoval malou tiskovou konferenci. Otázek bylo hodně, odpovědí úplně stejně, ale téma vlastně jediné: Knížky a co je na nich tak kouzelného.

„Snažíme se, aby děti získaly ke knížkám vztah, aby je skutečně četly a hlavně jim rozuměly. I proto má každý svůj čtenářský deník, kam si zapisuje, co četl, o čem to bylo a především svůj názor na to, co četl. Každý si čte, co se mu líbí, nikoho nenutíme. Na konci loňského roku dostaly děti od nás knihu Karkulka v maskáčích a jsem ráda, že ji tu dnes u některých vidím jako tu oblíbenou,“ řekla nám paní učitelka Bulantová.

Paní učitelka sama pro středeční čtení přinesla Radovanovy radovánky a hned první věty kouzelných příběhů rozčepýřeného Radovana vyvolaly v obličejích třeťáků smích. Pak se ujaly čtení děti a každý přečetl kousek z té své nej knížky. Andrejka, Pája, Péťa, Zuzanka, Klárka, Honzík, Natálka, Vašík, Kristýnka… Některé samy, jiné s rodiči. Nechyběly příběhy o zvířátkách, dobrodružné výpravy, ale i až detektivní záhady. Zazněly ale i úryvky z knížek letitých, třeba Hrubínova Špalíčku pohádek nebo Ladova Kocoura Mikeše. Zajímavé bylo společné čtení třeťáků a jejich rodičů. A nečetlo se jen česky, zazněla i ruština z úst spolužáka Nikity a jeho maminky. Nikita i příběh s kloboukem poté přeložil. Každý, kdo četl, dostal i krásné poděkování. Poklonu dětem složil i starosta Roztok Vladimír Melč, který také samozřejmě přečetl jeden z úryvků: „Jsem překvapen, jak vám krásně jde čtení a trochu vám i závidím, jak pěkně se umíte společně bavit.“

Když se zavřela poslední knížka, začala diskuse o dnešním dni. „Jaké bylo dnešní čtení?“ ptala se paní učitelka. „Zajímavé, hezké, krásné, nádherné, společné,“ znělo z jednotlivých úst třeťáků. Vždyť zase zažili jeden nevšední den a navíc byl opravdu povedený. „Každá taková akce má své motto, jaké dáme dnešnímu dni?“ ptala se dále učitelka. „Ať dál vyrábějí knížky,“ ozval se dívčí hlas. Jiný, klučičí, zase vykřikl: „Chci to mít ještě jednou,“ ale to správné se ozvalo až poté. „Hurá, čtení,“ to je přesně to, co dnešek byl.

Více o projektu Celé Česko čte dětem najdete na www.celeceskoctedetem.cz