Eva Hrdličková z Nového Strašecí má dvě dcerky, mladší ještě navštěvuje posledním rokem školku, ta starší chodí do třetí třídy. Vzhledem k tomu, že jejich máma pracuje na homeoffice a není na ošetřovném, musí vstávat kolem páté, aby si mohla zorganizovat svoji práci.

„Potřebuji stihnout všechny důležité věci do práce zpracovat v klidu a bez okolního ruchu. Většinu týdne pracuji z domova, do kanceláře chodím jen občas. Kontrola úkolů mi také zabere hodně času a domácnost řeším tak nějak v mezičase. Jsem opravdu ráda, že mladší dcera je ještě poslední rok ve školce, jinak by to bylo ještě náročnější,“ uvědomuje si Eva Hrdličková, která je vděčná za to, že se její dcera naučila samostatnosti.

„Online výuku má vždy dvě hodiny za den, ale dostává hodně úkolů, které musí vypracovat samostatně a zaberou jí hodně času. Těžké je pro dceru i se v tom množství úkolů a různých termínů dokončení zorientovat, ale je zodpovědná a vše poctivě hlídá, což je velká výhoda,“ pochvaluje si.

Právě větší smysl pro zodpovědnost a samostatnost berou u svých dětí jako pozitivum i ostatní maminky. Třeba Veronika Šílová. „Syn je oproti jaru už úplně samostatný, a to ne mojí zásluhou. Třídní učitelka dětem se vším pomůže, vysvětlí i technické věci, takže online výuku zvládá v pohodě. Akorát by byl raději mezi kamarády, kteří mu chybí,“ svěřila se Veronika Šílová, jejíž syn navštěvuje čtvrtou třídu v lubenské škole.

Veronika Gerlichová z Rakovníka má syny v první a třetí třídě 3. ZŠ Rakovník a jak sama přiznala, když byli oba doma, bylo to poměrně náročné. „Starší syn, který má stále tři hodiny denně online výuku, se ale postupně osamostatnil, všechno si obstarává sám a už nás k tomu ani nepotřebuje. Když přijdu domů z práce, už má úkoly hotové a výhodou je i to, že se manžel na homeoffice naučil vařit,“ usmívá se Veronika Gerlichová, učitelka v MŠ Průběžná.

Také dcera Terezy Hudečkové, která je ve třetí třídě 2. ZŠ Rakovník, podle slov maminky zvládá připojení a účast na online výuce úplně samostatně. „Vyplaší se jen ve chvíli, kdy neslyší nebo padá připojení. Z toho důvodu je nutné, aby byl někdo z nás k dispozici, což je z pracovních důvodů dost obtížné skloubit. Nyní má dcera dvě až tři online hodiny denně a pokud je v kontaktu s učitelem a spolužáky, funguje bravurně, naopak domácí práce je aktuálně pro nás největší kámen úrazu. Už to zkrátka trvá moc dlouho a chybí ji každodenní kontakt se spolužáky,“ prozradila Tereza Hudečková, knihovnice v Mětské knihovně Rakovník. 

Právě kontakt se svými vrstevníky a kamarády, sdílení společných zážitků, pohyb a další aktivity, to je to, co dětem na distanční výuce chybí nejvíce. „Na děti už je to příliš dlouhé. Přes maximální snahu učitelů a rodičů je stále těžší děti motivovat a udržet jejich pozornost a zájem, kontakt s učitelem a spolužáky přímo ve třídě chybí víc a víc. Stejně tak všem chybí pravidelné aktivity, na které jsou děti zvyklé,“ povšimla si Martina Němcová, majitelka kreativního kroužku Agátka, která má osmiletou dceru.

To starší ze dvou ratolestí Veroniky Bláhové, která navštěvuje 3. ZŠ Rakovník, je sice líto, že do školy jít nemůže, neboť jí chybí kamarádi, ale na online výuku si již zvykla a nemá s ní problémy. „Bereme to tak, jak to je. Dcera, která chodí do čtvrté třídy, se občas připojí i od babičky, protože oba s manželem pracujeme. Paní učitelka má třídu rozdělenou na dvě skupiny, každý den jsou dvě online hodiny a vše funguje, jak má,“ říká další z maminek.

Podle Zuzany Dudové, která má dceru v páté třídě, je lepší, že děti mají více online hodin než na jaře. „To měli jednu, maximálně dvě hodiny denně, což mi přišlo málo. V lednu se denní počet zvýšil, úkoly dostávají průběžně a oproti jaru je mají zadané pouze v jednom systému,“ konstatovala Dudová.

Na tom se shodují i další rodiče. Podle Miroslavy Chovanové, učitelky v MŠ Nesuchyně, je díky tomu současné distanční studium oproti jarnímu lehčí. Děti mají sjednocené aplikace a více si osvojily ovládání jednotlivých výukových programů. „Moje děti zvládají výuku samostatně, na druhou stranu tráví mnoho času u počítače od rána do odpoledne. S tím jsou spojené zdravotní problémy bolesti zad, očí a hlavy, které při normální výuce ve škole nemají. Přestože obě děti doma cvičí, nedostatek přirozeného pohybu je znát,“ poukázala Miroslava Chovanová.

Podobného problému si povšimla i Jarmila Štolcová, matka tří dětí a zároveň majitelka Jezdeckého klubu Spongilit. „Především dětem z bytových domů a paneláků často chybí pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu. Od maminek dětí docházející na jezdecký výcvik dostávám časté zprávy plné stesku po jezdeckých trénincích a kroužcích. Náročné je to pro nás všechny, i pro mě. Jsem pedagog a vedle péče o školkové dítě, starání se o domácnost, koně a další zvířata musím ještě pomáhat i starší dceři, neboť ne všechno dokáže pochopit. Jedu na plné obrátky a to co mne ještě drží vyrovnanou je přesvědčení, že to jednou skončí," dodává Jarmila Štolcová z Hředel.