Simona Bezoušková pracuje pro Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS-ARTAMA). Je to příspěvková organizace ministerstva kultury, z jehož pověření se přehlídka amatérského činoherního divadla pro děti Popelka koná. Po jednom z představení jsme Simonu odchytli na krátký rozhovor.

Na amatérské přehlídce jste každý rok?
Každý rok. Teď jsem tady pátým rokem.

Jaká je vaše práce?
NIPOS má tři útvary. Jedním z nich je ARTAMA, který se zabývá amatérským uměním – kromě divadla filmem, fotografií, tancem, sborovým zpěvem a dalšími obory. Osobně mám na starosti činoherní divadlo a činoherní divadlo pro děti, takže mimo jiné i Popelku Rakovník.

Kdo se může probojovat až do Popelky?
Je to tak, že od března do května probíhají krajské přehlídky, odkud mohou ty nejlepší inscenace postoupit na tu celostátní přehlídku a ty nejlepší zase z celostání, tedy z Popelky, se dostanou na Jiráskův Hronov.

Na přehlídce v Rakovníku jste tedy po páté, co se vám nejvíce líbí?
Do Rakovníka jezdím dvakrát za rok. Vždy v březnu na Wintrův Rakovník, což je krajská přehlídka, z které se postupuje na Divadelní Děčín a potom v listopadu na Popelku. A obě ty přehlídky musím říci, že jsou jedny z mých nejoblíbenějších, protože tady je opravdu skvělé zázemí, které poskytuje kulturní centrum. Skvěle se tu spolupracuje s Alenkou Mutinskou, která má Popelku na starosti. Hlavně je tu vždy úžasná atmosféra, která funguje díky tomu, že se do organizace zapojuje Divadelní spolek Tyl. Všichni divadelníci pomáhají, jak souborům, které přijedou, tak obsluhují v baru a vytvářejí velmi příjemnou a vstřícnou atmosféru.

Kolik je letos představeních?
Letos je osm soutěžních představení, tedy těch, která postoupila z přehlídek krajských a čtyři inspirativní. To jsou většinou profesionální soubory, které by měli amatérům sloužit jako inspirace, jak v oblasti dramaturgie, tak v přístupu k divadlu pro děti. Ono divadlo pro děti je opravdu takovou Popelkou, věnuje se mu poměrně málo souborů a bohužel většinou nedosahuje očekávaných kvalit. Právě proto se snažíme využívat toho, že se sem divadelníci sjedou a poskytujeme jim inspirativní představení, probíhá tu například dramaturgický seminář, dvakrát denně pak rozborové semináře. To vše by mělo sloužit k tomu, aby se divadelníci nějakým způsobem vzdělávali a tím se i zkvalitňovala produkce pro děti.

Sledujete jednotlivá představení?
Ano určitě.

Jste spokojená s návštěvností?
Rozhodně jsem. Tady je neustále spousta dětí. Zájem o pohádky je.

Myslíte, že je těžké vybrat herce do představení?
Naštěstí Česká republika je velmi specifická v tom, že amatérské divadlo má velkou tradici. Téměř nikde jinde na světě amatérské divadlo nemá tradici, jako tady. Myslím, že problém se sháněním herců není. Lidé naštěstí mají zájem tímto způsobem trávit volný čas.

Jste tajemnicí v porotě. Co porota hodnotí?
Dramturgii, režii, herecké výkony, scénografii.

Co byste popřála Popelce?
Aby přibývalo souborů, které se věnují divadlu pro děti a samozřejmě, aby rostla kvalita inscenací.