Základní a mateřská škola v Čisté slaví! Žákyně Kateřina Lauberová a Markéta Švecová přivezly z národního finále Indiánské stezky 2011 zlato!
Krásné je rovněž umístění dvojice Martin Slabý a Matěj Pešek. Kluci vybojovali ve velké konkurenci místo čtvrté!

Celorepublikové kolo mezi dětmi oblíbené soutěže se letos konalo ve dnech 9. až 11. září v táborové základně Haluzická hájenka ve Ždánicích (okres Hodonín). Jejich trenérkou byla opět učitelka Pavla Slabá, která upozornila: „Děti byly i letos výborné. Mám z nich radost. V národním kole jsme byli během šesti let počtvrté a z toho jsme třikrát měli první místo.“

Úspěch si vysvětluje mimo jiné tím, že děti se při tréninku opravdu snaží a hlavně ho nezanedbávají. „Vůbec nemám problém s jejich docházkou, a to i přesto, že musí vstávat brzy. Scházíme se totiž ještě před vyučováním, tedy v sedm hodin ráno. Tréninku jsme se věnovali také v rámci adaptačního kurzu, na který vyjede vždy celá škola, a to hned začátkem školního roku,“ upřesnila ještě Pavla Slabá.

Podle Pavly Slabé, trenérky Kateřiny Lauberové, Markéty Švecové, Martina Slabého a Matěje Peška, stojí za jejich úspěchem soudržnost, píle a dobrá fyzička.
 My ovšem dodáváme, že největší zásluhu na úspěších čisteckých dětí v národních soutěžích Indiánská stezka má především ona. Nebýt Pavly Slabé, která se dětem již řadu let věnuje nad rámec svých povinností, žádné zlaté poháry a diplomy by v čistecké škole nebyly.
 Ale zpět k našim vítězům. Sedím ve školní družině nad šálkem horkého čaje a na mě se usmívají devítiletá děvčata: Káťa s Markétkou.

Jak vzpomínáte na přípravu k soutěži?

Chodíme spolu do třídy, takže máme čas vše probírat. Připravovala nás paní učitelka Slabá, a to každý den ráno, tedy kromě pátku. Sešly jsme se v sedm hodin ráno a učily se až do zvonění na přípravu k vyučování: rostliny, zvířata, značky a tak podobně. Vše, co bylo potřeba. Pak také na adaptačním kurzu. Když byl chvilku čas, třeba po obědě.

Bylo něco, co vás během soutěže zaskočilo?

Léčivé byliny. Ty byly nejtěžší. A pak taky to, že jsme byly první. Měly jsme velikou radost. Vůbec nás to ani nenapadlo, že bychom mohly vyhrát.

A co vám šlo naopak nejlépe?

Topografické značky.

Jak nejraději trávíte svůj volný čas?

Katka: Já pletu náramky, navlékám korálky. Baví mě ruční práce a kytara. Taky si hraji s kamarády.
Markéta: Já mám zase ráda keramiku. Ráda si hraji s pejskem babičky. No a taky mám kamarády.
Obě: Spolu jezdíme do Rakovníka na hip – hop.

Dívky se se mnou loučí a do třídy vchází Matěj Pešek a Martin Slabý, aby se také podělili o dojmy, které si přivezli z národní soutěže.

Do které třídy chodíte?

Jsme sedmáci.

Co vás během soutěže zaskočilo?

Umístění. S tím, že budeme čtvrtí, jsme ani nepočítali. Viděli jsme totiž tu nehoráznou konkurenci. My třeba přijeli a už jsme se do knih ani nepodívali, ale byli takoví soutěžící, kteří ještě chvíli před startem stále něco studovali.

Co vám vyloženě nešlo, na čem jste ztratili drahocenné body?

Léčivé byliny. Názvy některých jsme opravdu jen hádali. No a pak také luk. Ten byl těžký.

A co vám šlo dobře?

Oštěp a uzly.

Jak nejraději trávíte svůj volný čas?

Matěj: Chodím si s klukama na hřiště zakopat.
Martin: Já rád jezdím na kole a také chodím ven s klukama a hraji fotbal.

Dodejme, že se všem čtyřem dětem dostalo veřejné pochvaly před „nastoupenou“ školou. A jak již bylo naznačeno: stejné pochvaly by se z našeho pohledu mělo dostat také paní učitelce Pavle Slabé za to, že „malé indiány“ tak skvěle k soutěži připravila a zvýšila tím prestiž čistecké školy.