Do Krkonoš se vydali Ivana Luňáčková, Ota, Bohouš a Pavel ze Spolku dobrovolných mopedistů Kublov. Vyjeli pětadvacátého května ráno v půl šesté. Do Velké Úpy dojeli v půl osmé večer. Celou trasu absolvovali po vlastní ose. Vezli se akorát přes řeku přívozem.

Stroje obdivuhodně šlapaly. Po celou cestu oproti loňsku se nic nestalo, žádná závada. Kromě toho ještě navštívili naše polské bratry. Jeli přes Adršpašské skály.

Nápad se zrodil jednoduše. „Jeden z kolegů tam má kamaráda s chatou, a tak jsme ho navštívili. Vyladili jsme mopedy, nasedli a jeli," vysvětlovala Ivana Luňáčková. S sebou vezli mnoho náhradních dílů, asi tak jeden rozebraný moped. Pak pláště, duše. Ale nepoužili opravdu nic. Opravdu se nic nestalo.

Na cestě zpět se ale přece jen nějaká ta úsměvná příhoda na zapamatování udála. Jeden z jezdců u pumpy zjistil, že má nalomenou sedačku.

„Sehnali jsme hodného pána, který sedačku zavařil. Zkrátka pohoda. Popojeli jsme asi třicet kilometrů a další jezdec Pavel ulomil sedačku úplně. Tak jsme zase sháněli svářečku," vzpomínala paní Ivana. Možná to bylo tím, že vezl stopařku.

Aby toho nebylo málo, po vyložení mopedů z přívozu, další jezdec zjistil nalomená řídítka. Proto musel zvládnout zhruba šedesát kilometrů řídit jednou rukou. Motoricky ale stroje fakt šlapaly.

Sedět deset hodin na Stadionu je fakt velký zážitek, na tom se shodli všichni členové posádky. Kochat se prý moc nedá, i když rychlost pětatřicet kilometrů za hodinu není nijak závratná. Ale pro moped ano.
„Musíte dávat pozor na cestu, třeba když jedou kamiony. Je lepší vybírat si méně frekventované cesty. Na státovce by se nám jelo dobře, ale je tam velký provoz," podělila se se zkušenostmi Ivana Luňáčková.
Dokonce prý i policie má k těmto strojům úctu a nikde výpravu nestavěla.

Kublovští dálkoví jezdci se nyní chystají po vlastní ose na sraz do Světlé nad Sázavou. Běžně jezdí ještě do Svinař, a to první týden v září.