Potvrdila to i Šárka Vondrová, ředitelka Základní školy Bez Hranic, kam patří 
i mšecká škola: „Pokud se nic mimořádného nestane, třídu Montessori bychom od prvního září otevřeli. Máme zapsán dostatečný počet dětí." Budoucí žáci při zápisu měli vlastně jen jediný úkol, získat klíč ke škole Montessori. Aby si ho mohli na konci složit, plnili několik úkolů na stanovištích. Nebyla to žádná těžká zkouška. Spíše platilo známé „škola hrou". Za každý úkol dostali kousek klíče, který pak na konci složili. Pořadí plnění úkolů si děti zvolily samy, a tak se pustily do toho, co je zrovna zaujalo. Vynechat stanoviště nemohly žádné, to by jim kousek klíče chyběl. Na jednom ze stanovišť například vstoupily do zoologické zahrady s dvanácti zvířátky. K nim přikládaly shodné kartičky 
s čísly nebo barvami podle toho, jestli úkol plnili budoucí prvňáci, či třeťáci.

Na několika stanovištích čekaly logické úkoly. Například čápy na obrázku musely děti nejen spočítat, ale také k počtu přiřadit na desce značku příslušné barvy. Dál tu budoucí žáci vyprávěli pohádky, orientovali se vlevo a vpravo, trénovali paměť, kreslili postavu, poznávali roční období.

Vše se odehrávalo v příjemné pohodové atmosféře. Budoucí třída školy Montessori se hned v první polovině zápisu zaplnila dětmi i rodiči. Ti, než jejich potomci splnili úkoly, splnili všechny administrativní záležitosti zápisu.

Svoji dceru Justýnu k zápisu přivedla i Linda Polcarová z Nesuchyně. Proč svoji dceru přivedla k zápisu právě do této školy, vysvětlila jednoduše: „Myšlenka vznikla už v době, kdy jsme řešili alternativní vzdělávání v rámci Svazku měst a obcí Rakovnicka. V tu dobu jsem měla čtyřletou dceru. Potkala jsem se s Ivanou Haunerovou, která měla stejně starou dceru. Proto jsme obcházeli ředitele základních škol na Rakovnicku i starosty obcí, až jsme se sešli s ředitelkou Šárkou Vondrovou a klaplo to."

Alternativnímu vzdělávání je Linda Polcarová hodně nakloněna. Dcera Justýna chodila do lesní školky.
„Myslím si, že tato škola dceru, která je osobnost a nenechá si příliš diktovat, co má právě dělat, bude rozvíjet trochu jiným způsobem, než jsme zvyklí v současném školství. Tím nechci naše školství nijak hanit. Jsem jeho produktem. Myslím si, že naši studenti a absolventi jsou úspěšní v rámci celého světa," zkonstatovala Polcarová.

Podle ní je škola Montessori jen jednou z možností vzdělávání. Ve všech případech se ale musí setkat správné osobnosti.
Do školy ve Mšeci nemířili jen rodiče s dětmi z Rakovnicka.

Například ze Slaného sem přišla Lenka Holubová se synem Kristiánem: „Oceňuji hlavně individuální přístup. Synovi bude šest let až v srpnu, ale znalosti má, jako by byl ve druhé třídě. Sčítá, odčítá. Zajímají ho zlomky a násobilka. Jen neumí psát psace. S tím by měl, myslím, v běžné základní škole problém. Tady naváže na to, co už umí a bude pokračovat dál."