Hru vybírali z několika předloh. Protože v loňském roce nastudovali autorskou hru, letos se rozhodli zpracovat literární předlohu a převést ji na divadlo.

„Nakonec po velkých 'bojích' mezi povídkami Ireny Douškové a Edgarem Allanem Poem vyhrála povídka Maska červené smrti od Poa," uvedla vedoucí souboru Iva Vachková.

Na povídce pak mladí herci pracovali od října do března. Podle Ivy Vachkové bylo docela náročné převést povídku do divadelního tvaru. „Povídka totiž vůbec neřeší charaktery postav, které tam vystupují. Při převádění na divadelní hru se ukázalo, že potřebujeme mít nějaké zázemí v postavách," vysvětlovala Vachková.

Výběr hry nebo předlohy je v souboru podle jednoduchého pravidla. Studenti přinesou na zkoušku své návrhy a rozhodne lidové hlasování. Předloze s nejvíce hlasy se divadelníci věnují. Tentokrát divadelníci museli začít úplně od začátku, protože většina z nich neměla vůbec žádné herecké zkušenosti. Učili se na jevišti chodit, mluvit i dýchat.

„Pořád jsme i po tři čtvrtě roce na začátku. Práce se pozná až tak za dva roky, kdy se zase studenti pomalu rozutečou. A to je bohužel osud studentského divadla. Když studenti začnou pracovat úplně samostatně, školu opouštějí, ale oni to zúročí někde jinde," zkonstatovala Iva Vachková.

Studentů Gymnázia Jana Amose Komenského Nové Strašecí působí u divadla hned několik. Jedna z nich studuje divadelní vědu na Univerzitě v Opavě, která hrála v souboru. „Právě proto mám divadelní přehlídku Setkání ve Strašecí ráda. Má pro nás více významů. Nejen setkání divadelních souborů, ale i setkávání divadelníků po letech. Vracejí se sem lidé, kteří chodili do našeho souboru třeba před deseti lety a nenechají si divadlo ujít," mínila Vachková.

Další známou tváří z domácího souboru byla Jana Králová. Letos měla na starost porotu. Dále se tu objevila Míša Straková a Martin Beneš. Martina Černá patří k zakladatelům přehlídky a letos vedla divadelní dílny. Nyní pracuje jako učitelka výtvarné a dramatické výchovy.
Hned po skončení divadelní hry Prospero se členové souboru svěřovali se svými pocity. Na místě byla jako první otázka: „Jak se vám hrálo?" Studenti odpovídali téměř sborově: „Hrálo se nám krásně. Myslíme si, že se nám hra povedla lépe než při premiéře."
Samozřejmě hra měla svá nejlehčí a naopak nejtěžší místa. Nejvíce dala mladým hercům zabrat valná hromada těl na konci představení. A nejlehčí? To bylo asi umírání. Dobrou zkušeností byla také výroba obličejových masek. Na obličej namazaný indulonou studenti asi hned tak nezapomenou. Někteří z nich ocenili, že mají doma svoji bystu.