K vyhodnocení závodu se jeho účastníci pokaždé sjedou do Rakovníka. Kromě ocenění to všichni zúčastnění berou jako přátelské setkání a zhodnocení sezony. Český pohár automobilových modelů se spalovacím motorem Large Scale se začal jezdit v roce 2011. Účastníci jedou nejvíce sedm závodů, na kterých sbírají body. Mohou jet závodů i méně, ale musí na nich nasbírat dostatečný počet bodů. Na snímku domácí jezdci přihlížejí udílení cen Českého poháru. Závod se dělí na dvě kategorie: 2WD pro auta s pohonem na zadní kola a 4WD pro auta s pohonem na všechna čtyři kola. Z obou kategorií se pak určuje celkové pořadí. Během roku závodníci vystřídali několik drah.

Jednotlivé závody se jely v Mostě, Solnici, Mníšku pod Brdy a v Dolním Bukovsku. Piloty s dálkovým ovládáním a soustředěným pohledem jen na svůj model jste mohli vidět i v Rakovníku na dráze u Lužné. S majiteli dalších drah modeláři jednají, aby byl seriál závodů co nejpestřejší. Pro letošní rok se chystá jedna novinka. Jaká, prozradil Michal Schaffer, člen RCA Rakovník: „V rámci Českého poháru 2015 se bude samostatně vyhlašovat HPI Baja cup pro majitele modelů značky HPI."

Českého poháru se loni účastnilo pětačtyřicet závodníků, z toho čtrnáct hájilo barvy rakovnického klubu. Jaroslav Vostrý, předseda klubu, hodnotí celkové desáté a druhé místo ve své kategorii jako úspěch: „Jel jsem jen pět závodů ze sedmi. Dva jsem vynechal z časových důvodů. Nejtěžší byl ten v Bukovsku u Českých Budějovic."

Ani na domácí půdě to neměl jednoduché. „Při jednom ze závodů se mi rozbilo auto. Už při rozjížďce mi vypověděl diferenciál, takže jsem musel odstoupit ze závodu," popisoval Vostrý. Na dalších třech pak obsadil druhé místo, a tím dohnal bodovou ztrátu. I když ho závody doma loni trochu potrápily, domácí dráha je jeho nejoblíbenější. Je pro něj srdeční záležitost, protože ji postavil. Rád také jezdí na dráze v Mostě. Konkurence byla také veliká, hlavně v kategorii 2WD, kde jezdí kolem pětadvaceti aut. Ve 4WD jen asi patnáct.

Samotná jízda je velmi náročná na soustředění závodníka. Nejprve se jezdí desetiminutová rozjížďka, poté patnáctiminutové čtvrtfinále. Následuje semifinále o délce dvacet minut. Při finále řídí pilot auto na trati třicet minut. „Je to náročné na psychiku i na soustředění a postřeh. A nakonec i na auto. Je důležité si ho dobře před závodem připravit a tím vyloučit problémy," popisoval Jaroslav Vostrý, který jezdí s modelem Hermann s náhonem na zadní kola.

Zadokolka je podle něj horší na řízení a neodpouští chyby závodníka oproti modelům s náhonem na všechna čtyři kola. Stačí jen malá chyba, následují takzvané hodiny a auto vyletí z trati. Čtyřkolka ze zatáčky většinou model vyvede