Poslední den se sešli v muzejní knihovně. V ní také sestavovali puzzle. Jejich části ale nejdříve museli vyhledat v knihách odpočívajících v knihovně. Dostali jen číslo knihy a stránku, kde se jednotlivé kousky ukrývaly. Poslední den měl i slavnostní ráz. Za celotýdenní pobyt na táboře a splnění všech úkolů byli pasováni do cechu muzejnického a získali certifikát. Vše zapili dětským šampaňským. Něco sladkého na zub si museli opět najít, tentokrát v ledničce.

Tábor uspořádali pracovníci podruhé. „Letos ho celý týden navštěvovalo patnáct dětí. Protože se jich přihlásilo několik už podruhé, program tábora jsme oproti loňskému trochu pozměnili," vysvětlovala jedna z organizátorek Jana Paulová.

První den se táborníci prošli po Rakovníku, aby se seznámili s jeho historií. Odpoledne si ještě stihli vyrobit trička a zahrát různé hry. Další den navštívili pobočku muzea v Novém Strašecí. Udělali si vycházku na valy do místa nálezu keltské opukové hlavy. Zašli i za hrnčířem Petrem Volfem, který vytváří repliky keltských hrnců.

Velké nadšení vzbudila cesta vlakem do muzea v Jesenici. Tady se míchaly mastičky. Nejprve si děti roztloukly bylinky ve velkém hmoždíři a pak je smíchaly se sádlem. Hned se při tom naučily byliny rozeznávat. Za to získaly certifikát mastičkáře. Dozvěděly se také něco o přírodě.

„Největší radost děti měly, když Radek Remar vyndal z terária velkou ropuchu," vyprávěla Jana Paulová.

Ani lánské muzeum táborníci nevynechali. Nejdříve se tady potrápili s tajenkou, která ukrývala jméno přítele našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Po Lánech hledaly jednotlivá písmenka až jim vyšel kůň Hektor.

Ale to ještě nebyl s hledáním konec. V budově muzea se skrýval poklad. Ten ale děti lehce našly. Den v Lánech se nejvíce líbil Zuzaně: „Bavilo mě, jak jsme hledali poklad. Našli jsme bonbóny samolepky. Odpoledne bylo zase „zvířecí." Přesunuly se do Vašírova za koňmi a dalšími hospodářskými zvířaty.
Tábor nezaujal jen ty menší školáky. Navštěvovali ho už odrostlí „pánové". Třeba Martin. Ten ocenil celý program. Líbilo se mu zkrátka vše. „Rád jsem se podíval do muzea z druhé strany. Pobýval jsem i na jiných táborech, ale tenhle byl výjimečný," svěřoval se Martin.

Se svým bratrem už tu byl podruhé a proto vedoucím pomáhali. Byli to tedy vlastně takoví instruktoři.