Je to vlastně už stálá parta, lidé různých profesí, vždy pouze s několika nováčky. Co je vede k tomu, aby za prací vyjeli několik stovek kilometrů? Jsou u nás spokojeni? To prozradil vedoucí party, původním povolání astronom, Jan Ondruš z Humenného:

„Na chmelovou brigádu jsem se dostal náhodou. Když jsem neměl v roce 2009 práci, našel jsem si tuto nabídku na internetu. Protože jsem už před tím na chmelové brigády chodil, přihlásil jsem se a dostal se sem přes pracovní agenturu."

Tehdy to bylo náročné. Agentura „posbírala" lidi z celého Slovenska, kteří se neznali a neznali ani práci. Bylo těžké ohlídat kvalitu jejich práce.

Složité bylo i soužití po práci. I když se to nezdá, právě soužití v soukromí je vedle pracovních výsledků moc důležité. Lidé sem totiž přijíždějí na sedm i devět týdnů a nejen spolu pracují, ale i žijí dvacet čtyři hodin denně. Proto musí být k sobě tolerantní. Tehdy, v roce 2009, se příliš dobrá parta nesešla, proto je vedení Rakochmelu poslalo domů. Zůstalo jen deset Slováků.

„Přišli za mnou, jestli zbylé dva týdny nechci brigádu vést. Ukázali mi, co vše musím dělat, i administrativu. Například i teď průběžně dávám dohromady počet zavěšených drátků nebo zavedených rostlin, aby toho najednou nebylo moc. Pak mi nabídli i podzimní brigádu s tím, abych si sehnal vlastní partu. Od té doby sem jezdí lidé z Humenného a okolí," popisoval Jan Ondruš.

Doma tedy shání pracovníky, kteří se hodí na jarní nebo podzimní práce. Na věku ani pohlaví nezáleží. Jen musí mít chuť pracovat. Podle zkušenosti z poslední doby se mu lépe pracuje s mladšími brigádníky. Ti už vědí, že se musí opravdu otáčet, aby získali peníze. Někteří starší si ještě možná myslí, že mohou pracovat nějak ležérně. Ale nedá se to jednoznačně říci. Dobří i horší pracovníci jsou ve všech věkových skupinách a v Kolešovicích pracují i šedesátníci.

Dále je nutné dopředu rozmyslet, jací lidé jsou nejvhodnější. Například při zavěšování drátku v Kolešovicích jezdí tři plošiny. Vedoucí už je zná, takže ví, jestli bude potřebovat pracovníky vyšší nebo naopak menší.
Někteří lidé se už předem hlásí, že chtějí například na jarní nebo podzimní brigádu, takže už existuje jakási „kostra" party. Za ty, kteří si mezi tím najdou stálou práci, najde náhradu, takže i tady platí, že tu pokaždé pracuje někdo nový a ten se buď osvědčí nebo ne.

Sehnat spolehlivé brigádníky je ale přece někdy těžké. Na chmelnici se pracuje stále celé dny od sedmi hodin ráno do sedmi hodin večer, dokud třeba nezaprší, nebo nejsou další překážky v práci. Lidé si myslí, že to nezvládnou, ale když to vyzkouší, poznají, že ano.

Přímo se nabízí otázka, proč lidé jezdí za prací až do Kolešovic a zda se jim to vůbec vyplatí. Podle Jana Ondruše je to výhodnější. „V Humenném a okolí práci máme, ale dostáváme za ní o hodně méně než tady. Výdělek by stačil jen na pokrytí základních potřeb, zaplacení nájmu a inkasa. Ve chmelu pracujeme na jaře, při sklizni a na podzim. Mezi tím se snažíme hledat práci jinde, doma, v Čechách i jiných zemích. Tím trochu trpí rodina, ale když jsme doma, snažíme se jí to vše vynahradit," řekl Jan Ondruš.

Velkou výhodou, která sem stále lidi láká, je vzájemná spolupráce s firmou. Pracujeme za jistých, předem dohodnutých podmínek a ty platí už léta. Firma nám hradí cestu sem, ubytování i stravu. Výdělek je v úkole nebo podle norem.

Jan Ondruš je původním povoláním astronom. Vystudoval gymnázium a astronomickou školu. Pracoval třináct let na hvězdárně v Humenném. Byl lektorem., přednášel studentům, organizoval expedice, astropraktika. Tato práce mu podle jeho mínění dala zkušenosti, které využívá i jako vedoucí party.