Mezi takové dlouholeté patří Bohuslav Koutecký z Rakovníka.Ten hned v úvodu řekl:
„Nejvíce mne mrzí, že jsem nezačal dříve. Protože jsou věci, které se už nikdy nedozvím. Mí předkové si je vzali do hrobu."

Na začátku byla krabice
Bádání po předcích odstartovala stará krabice od maminky. V ní našel Bohuslav Koutecký rodný list svého dědečka a babičky. Z nich se dozvěděl i jména prarodičů a to, že pradědeček byl z Dolan. Dříve si myslel, že Koutečtí pocházeli z Hostokryj. Velké štěstí bylo, že rod zůstal na okrese. Tady jako nejstaršího předka objevil Tomáše ze Šanova. Podle berní ruly se odhadem narodil v roce 1624. V matrikách se už přesné datum dohledat nedá, protože byly spáleny během třicetileté války. Dalším štěstím bylo objevení dalších předků v gruntovních knihách. Jestli to byl přímý předek Tomáše, už ale nelze s jistotou zjistit.

„Pak mě hledání předků chytlo a je to pro mě jako droga. Začal jsem pátrat po všech předcích a tím mi začal vznikat strom předků, stejně jako v televizi. Jenže to byla největší chyba. Je to strašně moc předků a informací a také moc času. Rozhodl jsem se proto pro otcovskou linii po příjmení," vysvětloval Koutecký.

Staré písmo
Další jeho cesta vedla na matriku v Senomatech na úřadu městyse, kam matričně Hostokryje patřily. „Tam jsem našel od svého praděda všech patnáct dětí. Produktivního věku se ale dožily jen čtyři. Dál jsem se rozjel do Chodovce do oblastního archivu. A tam jsem začal dělat chyby jako každý začátečník," vzpomínal Koutecký.

Do poloviny osmnáctého století matriky přečte snadno i laik, jsou psané česky. Pak začal kurent. Proto se v záznamech badatele začaly objevovat poznámky – nečitelné. Dnes už záznamy téměř všechny přečte, protože se naučil staré písmo číst. „Naučit se, to je základ. Nebo si musíte listiny nechat překládat. Já si nechávám přeložit ty latinské," vysvětloval badatel. Velkou službu dnes udělá i digitální fotoaparát. Spis se vyfotí a doma se informace vyhledají a vše se uloží do počítače. Dříve se museli badatelé s každou chybou vracet na místo.

Historické listiny
Rovněž dobře se dá hledat v digitálních matrikách, které jsou nyní, i když ne všechny, na internetu. Mít v ruce originální starý dokument je zvláštní pocit. Bohuslav Koutecký držel v ruce urbář (soupis poddaných s poplatky, které platili vrchnosti) z roku 1512. Vyhledal ho v Prvním oddělení Národního archivu na Hradčanské.

„Dále jsem v senomatské gruntovní knize našel český článek o statku rychtáře Jana Kouteckého. Tři sta let přede mnou knihu nikdo neotevřel. To byl opravdu zvláštní pocit," vzpomínal Koutecký. Nález je také dosti cenný, protože ne každý tam svého předka najde.

Další údaje o předcích, třeba o tom, jak žili, ukrývají také soupisy katastrů, například v Tereziánském, Josefově nebo ve Stabilním, kde se už objevují skici map i soupis vlastníků budov a pozemků.

Kronika rodu
Bohuslav Koutecký nevyhledává pouze takzvaný strom předků, jejich jména a datum narození, ale také shromažďuje všechny možné dokumenty a údaje jako doklady o jejich životě. Zjistil tak, kde žili, jaký měli majetek a jestli ho rozšiřovali. Při pátrání například zjistil, že jeho předkové byli téměř samí sedláci a obdělávali půdu. Ze Šanova mířila větev předků z velké části do Zavidova i Všesulova.

Rovněž přidává historické skutečnosti a události té doby, například o historii obce. Vše zaznamenává do kroniky rodu Kouteckých. Zajímavost a pestrost kroniky pěkně doplňují ofocené historické dokumenty a další archiválie. „Krásný zážitek mám z kostela ze Všesulova. Navštívil jsem ho zrovna v době opravy. Potkal jsem tam řemeslníky a vše jsem si tam nafotil. Tam totiž byli mí nejstarší předkové křtěni, oddáváni i pohřbíváni," Koutecký.

Velkou pomocí při pátrání jsou i internetové stránky, které badatel založil. Pomáhají při práci i ostatním badatelům. Vzájemně je totiž navštěvují a předávají si například informace o hledaných předcích.

Bohuslav Koutecký tedy hlavní otcovskou linii dotáhl až k Tomášovi, narozenému v roce 1624. Nyní se chystá „udělat" šanovskou větev. Začne Jiřím, synem Tomáše. Z větve dalšího syna Jakuba se mu ozval příbuzný až z Ameriky. „Dokonce tu byl, ale bohužel jsme se minuli," litoval Koutecký. V pondělí vám přineseme rozhovor s ředitelkou rakovnického archivu Renatou Mayerovou.