Střelci soutěžili na střelnici ve Vražkově. Stanislav Jahelka bojoval ještě v tříčlenném družstvu spolu se dvěma strážníky ze Stochova. Toto družstvo mezi družstvy německé, slovenské a polské policie skončilo rovněž třetí. Jako hosté se zúčastnilo družstvo Policie ČR. Celkem si jich tu síly změřilo zhruba čtrnáct.

Větší konkurence byla v jednotlivcích, protože ne každá městská policie může poslat tříčlenné družstvo, takže jednotlivců soutěžilo více. Šlo o přesnost, správnou manipulaci se zbraní, střelecké polohy, přebíjení zbraně a simulaci zákroků ve službě.

Náročné disciplíny

„Museli jsme zvládnout čtyři situace v obranné střelbě v určitém časovém limitu. Tentokrát byly situace zaměřené na přesnost. Také jsme hodně měnili střelecké polohy, to znamená leh, klek," popisoval Stanislav Jahelka a pokračoval: „Dále tam byla simulace střelby z auta vykláněním z okénka, v sedě, za zástěnou. Střílelo se na popry (kovové postavy) a papírové terče," popisoval soutěž .

Disciplíny byly sestavené tak, aby se co nejvíce podobaly skutečnému zásahu policistů třeba na ulici. Vycházely vlastně z celosvětové soutěže. „Další podobný závod u nás je například LOS – Lidová obranná střelba. Ta se nejvíce podobá realitě, která nás může potkat na ulici. Střelba za pohybu, v autě a hlavně manipulace se zbraní. Na tu se hodně dbá," řekl Jahelka.

Do soutěže rozhodčí vůbec nezasahoval, například při závadě na zbrani. Policista si musel poradit sám, stejně jako by tomu bylo ve službě. I to ale podléhalo určitým pravidlům. Zbraň musela mířit tam, kam má. Střelec nesměl ohrožovat kolegu napravo, nalevo. Střílelo totiž vždy celé družstvo najednou.

Bylo nutné, aby střely vyšly ze zbraně v určitém časovém limitu. Ty nad limit neplatily. Záleželo i na přesnosti. Počítaly se jednotlivé body v terči.

Stanislav Jahelka je ve střelbě zběhlý a účastní se více závodů. Závod ve Vražkově byl udělaný tak, aby ho zvládl každý účastník. Proto měl každý přiděleného člověka, který ho sledoval a kontroloval hlavně při náročné manipulaci se zbraní.

„Závod se, tuším, uskutečnil podruhé. Nejprve ho pořadatelé rozjedou jako jednodušší. Pak, když vidí, na co účastníci mají, postupně přidávají na náročnosti. Ten ve Vražkově se líbil, měl dobrou úroveň a tak střední náročnost. Překvapil mě i svou velikostí. Účastnilo se i civilní družstvo hasičů a družstva sponzorů," mínil Jahelka.

Hlavně přesnost
Závod pro něj byl ale trochu jiný. Běžně střílí na postavy, které po zásahu padají, je to hodně akční. Tady se musel soustředit na přesnost. Trefit desítku v určité rychlosti bylo pro něj náročné.
Dovednosti a výsledky získané při tréninku i závodu se Stanislavu Jahelkovi hodí i v profesním životě. U Městské policie v Novém Strašecí vykonává funkci zbrojíře, stará se o zbraně, o náboje. V menším rozsahu cvičí také střelby.

„Lidová obranná střelba je mým koníčkem a podle mého názoru zatím nejlepší, co u nás je. Simuluje prohlídky budov, lidi i časový stres. Jinak jsem se ke střelbě poprvé dostal ve věznici u zásahové jednotky. Prošel jsem mnoha kurzy. Teď si dovednosti udržuji i rozšiřuji. Jsem rád, že mi zaměstnavatel umožní občas někam vyjet," řekl Stanislav Jahelka.

Trénovat se snaží jedenkrát za týden. Občas to ale nevyjde. Střelba je také finančně náročná. Hodně stojí například náboje. Za trénink se jich vystřílí sto až dvě stě.

Použití zbraně
Přímo se nabízí otázka, jestli Stanislav Jahelka už při své práci použil zbraň. „U městské policie ji používám při prohlídkách nemovitostí, které mohou být nějak napadené, nebo otevřené, například chaty. Tam se chodí s pistolí. Protože tam procházím s kolegou, důležitá je koordinace a manipulace se zbraní. Nikdy se například nechodí s prstem na spoušti. Prst tam sjede až v okamžiku střelby. Dále hlaveň musí mířit stále dopředu, takže nějaké míření do stropu v různých kriminálkách není správné," vyvracel některé mýty Jahelka. Velmi důležité je, mít pohyby kolem manipulace se zbraní automaticky nacvičené, zažité. Při zásahu je pak nutné sledovat okolí, přítomné osoby, rukojmí a podobně.

Vyhrožoval pistolí
„Dále jsem jednou použil zbraň jako donucovací prostředek. Jednou v Lánech nějaký muž ohrožoval osoby pistolí. Člověka jsme zajistili a pistoli použili jako hrozbu namířenou zbraní, což je přesně vyjmenované v pravidlech. Nakonec jsme zjistili, že jeho zbraň je plynová. Padl z ní dokonce výstřel. Přijela tam i Policie ČR," vzpomínal Stanislav Jahelka. Další akce se zbraní se odehrála před lety při přepadení banky v Novém Strašecí. Pachatel už na místě nebyl.

„Ale museli jsme vniknout do budovy, kde bylo plno nezúčastněných lidí, s plně funkční a připravenou zbraní. To také vyžaduje dobrý výcvik a zkušenost," uvažoval Stanislav Jahelka.

Ve věznici zbraň vlastně používal stále podle daných pravidel při přepravě nebezpečných eskort. Ale že by na někoho vystřelil, to ne.