Co vás dalo dohromady jako kapelu?
Skládám písničky už od pěti let a kapel jsem měl několik, dokonce i v době co jsem neuměl hrát na žádný hudební nástroj. Po klučičí etapě s elektrickou kytarou jsem si řekl, že by bylo zajímavé dostat stejnou energii pomocí nástrojů akustických a zakoupil jsem si svoje první banjo. Pak jsem si sehnal kluky a bylo to. Hrajeme teď ve složení piáno, bicí, basa, housle, banjo, kytara, saxofon, příčná flétna a trumpeta.

Byl to prvotní záměr založit kapelu tohoto stylu, nebo to vyplynulo z toho, jak jste se dávali dohromady?
Tak částečně to záměr byl. Chtěl jsem hrát vesele, rychle a divoce. Prostě tak, aby se u toho lidi na koncertu vyblbli a hlavně, jak už jsem řekl, na méně typické nástroje. Na našem koncertě uslyšíte chvilku jazz, chvilku punk, pak country a swing. Avšak důležitější než nějaký hudební styl, je pro nás samotná písnička, která musí být silná.Ta si pak sama řekne o to, jak a v jakém stylu ji hrát. Z těchto důvodů se pro nás těžko hledá hudební zařazení. Na poslední desce, která vyšla minulý rok u vydavatelství Supraphon, jsme náš styl shrnuli jako Turbošansón, a tak jsme také desku pojmenovali. Písně s příběhem hrané ledabyle a divoce, přesto jemně a procítěně.. doufáme tedy..

Jak dlouho hrajete?
Kapela Poletíme? oslaví sedmý rok existence. Ale když říkám osmý, nejsem si jistý. Běžíme stále dopředu a moc se neohlížíme zpět. Musel bych se zeptat kluků. Minulý rok jsme odehráli kolem osmdesáti koncertů a v roce 2015 to vypadá, že to bude o dost více. Natočili jsme čtyři desky a už plánujeme další. Až náš společný věk dosáhne deset let, určitě z toho bude nějaký velký narozeninový koncert.

Jsou vaše písně a hlavně texty ze života, kde berete inspiraci?
Ano, většina našich písní jsou příběhy, které se doopravdy staly. Například píseň Postel je o mém kamarádovi, který si v hospodě půjčoval peníze na novou postel, protože čekal dámskou návštěvu ze zahraničí. Nebo Černá Hana, která se prala s klukama a častokrát hoši nedopadli dobře a končili po nemocnicích. Mě prostě buď fascinuje nějaký příběh nebo se snažím zpracovat něco, co bych chtěl lidem říct. Když mi bylo například v životě těžko, napsal jsem si pro sebe písničku Běž dál, abych se potěšil. Teď těší ostatní. Její text je následovný: Běž dál za každou zatáčkou, můžeš potkat knedlík s omáčkou, běž dál za nějakým rohem je, ten tvůj někdo, kdo tě zahřeje.

Kde jste všude už koncertovali?
Řekl bych že všude. Z velkých festivalů je to například Trutnov, United islands, Colours of Ostrava, Rock for people a těch malých je nepočítaně. Hrajeme všude, kde nás chtějí. Hrajeme i na městských slavnostech, občas dokonce na firemních akcích a sem tam se někomu podaří nás přemluvit i na svatbu, ale to musí být opravdu prověření fanoušci.Takzvané holírny, pro lidi co u toho baští chlebíčky, nehrajeme. Musíme si být jistí, že budeme hrát pro lidi, které to zajímá. Ze zahraničí jsme hráli v Rakousku, Německu a toto léto konečně míříme i na Slovensko, a to na festival Loděnica do Piešťan.

Co považujete za váš největší úspěch?
To je velice těžké. Když například přijedeme do nějakého maličkého městečka, které je velice vzdálené od našeho rodného Brna a sejde se sto lidí, kteří naše písně znají a zpívají si je s námi, je to úžasné. Pak druhý den jedeme na festival, kde je tři tisíce lidí a je to úžasné stejně, protože tam jsou zase lidi, co ty písničky zpívají a baví je. Žádného oficiálního kovového Anděla jsme zatím nedostali, ale máme jich po republice mraky z masa a kostí.

A přesto hrajete raději tedy v malých sálech s klubovou atmosférou, nebo máte raději velká pódia?
Každý koncert je výjimečný. Žádné dva velké open air koncerty se nedají srovnávat, stejně jako dva maličké v klubu. Asi největší rozdíl je v tom, že v klubech máme na lidi více času. Koncerty klubové většinou trvají přes dvě hodiny a festivalové hodinu maximálně. Za tu hodinu na velkém festivalu zahrajeme největší hity a je konec. V klubech je pak více času na komunikaci s lidmi a na zázraky, které se tam občas dějí.

Jaké zázraky?
Reakce lidí. Často někdo vyskočí na pódium a zpívá s námi. Nebo si na pódium někoho vezmeme a pak se něco stane. Lidé si přejí písničky a my měníme playlist. Pak třeba řvou, že chtějí Pochod žížal, píseň kterou vlastně vůbec nemáme, píseň která neexistuje a já přijdu domů a ten pochod jim složím. Pak se zase někde za rok objeví, že chtějí Pochod žížal a já už ho mám, a tak jim kousek zahraji…

Jak jste se dostali do Pecínova?
Tak jako všude. Pořadatel zavolal že nás tam chce. Tento víkend nás čeká dokonce pět koncertů. V pátek tedy Pecínov hospoda Na Růžku, v sobotu po obědě jedna soukromá akce v Koutech, pak Chomutov a festival Otevřeno-Hřebíkárna. V noci pak festival Antikotel v Lounech. V neděli hrajeme na řemeslnických trzích v Turnově. Všechny naše koncerty najdete na našem webu.

Máte nějaký vztah k Rakovnicku, nebo k Novostrašecku?
Hned vedle u Pecínova je Ruda. A já se jmenuji Ruda!

A proč by měli lidi přijít na váš koncert?
Jestli čtenáři dočetli až sem, tak to znamená, že je to alespoň trošku zajímá a měli by si to zkusit na vlastní kůži. Více informací o nás najdete na našem webu www.poletime.info. Dále pak doporučuji videa na naší Poletíme? Youtube Official kanálu. A nakonec s www.facebook.com/poletime.
Budeme se na vás těšit!