Poprvé prezentovali skutečné poklady, jež se se archeologům podařilo vyzvednout v uplynulých měsících. Stříbro z Kutnohorska leželo v zemi po staletí, zlato z Rakovnicka dokonce tisíce let. K jejich záchraně přispěla poctivost náhodných nálezců, kteří na své objevy upozornili muzejníky. Ti pak organizovali archeologický výzkum.

Přesná místa nálezu? To se neříká

Kdo mince, jež ve své době představovaly závratné jmění dostupné pouze nejvyšším elitám tehdejší společnosti, ukrýval, proč to udělal a za jakých okolností, se můžeme pouze dohadovat a spekulovat. Na obou místech se nepodařilo objevit nic, co by jakkoli napovědělo.

V případě stříbrného pokladu z pole na Kutnohorsku musí zůstat tajemstvím i bližší určení lokality, odkud nález pochází. Depot byl narušen orbou – a archeologové, byť v březnu důkladně prohledali jak samotné místo, tak jeho okolí a využili i detektor kovů, se tam ještě budou vracet, až zemědělci pole znovu zorají. Jedinou indicií může být, že během jejich práce bylo místo pod dohledem zbraslavických policistů. O Zbraslavice se ale nejedná, řekl Deníku Filip Velímský z Archeologického ústavu Akademie věd ČR. Víc už ani muk. Vědí to archeologové, majitel pozemku, který výzkumu vyšel vstříc – a rovněž oni policisté. Ti do doby, než se tam archeologové podívají znovu, na místo občas dohlédnou.

Přestavení zlatého a stříbrného pokladu, které byly nalezeny na Rakovnicku a Kutnohorsku, na krajském úřadě. | Video: Radek Cihla

Zlato z Rakovnicka pochází od Řevničova. To prozradil Oldřich Štefek, který na jednu zlatou minci narazil na sklonku ledna při vycházce s detektorem kovů. Nevyráží si prý takto moc často, i když se o historii Řevničova zajímá. Kam si tehdy, v neděli na konci ledna, vyšlápl? Bylo to pole, louka, les? Neodpoví. Nepoví a ani nenapoví. Jen zavrtí hlavou.

Odevzdat, nebo ne? Jasno bylo hned

Nálezce Štefek ujišťuje, že ho ani na okamžik nenapadlo, že by nález zamlčel a minci, už na pohled velmi cennou, si nechal. Odevzdat, nebo neodevzdat – to nebyla otázka. Žádné takové přemýšlení nepřišlo; jasno měl hned. A netají se potěšením, že ho hřeje pocit, když po něm zbude jeho jméno na cedulce u exponátu v muzeu. „Máte pocit, že děláte správnou věc. A když je to společensky významné, ten pocit je ještě o dost lepší,“ svěřil se. Kam jít, ostatně dobře věděl: s rakovnickým muzeem je v kontaktu dlouhodobě.

„S Katkou spolupracuji, a tak jí hned volal a říkal, ať se raději posadí,“ připomněl, jak poté, co ze země vyhrábl zlatý plíšek, volal archeoložce rakovnického muzea Kateřině Blažkové. Další vlastní hledání? Ani nápad! Dobře ví, že tohle je práce pro odborníky. Jim mohou mnohé napovědět i okolnosti nálezu, který by laik nepostřehl, ale zničil.

Nejmenší penízek se chtěl schovat

U Řevničova se k první odevzdané minci našlo díky práci archeologů ještě dalších 11 mincí ze třetího až druhého století před naším letopočtem; statérů různé velikosti i hodnoty uložených v různých hloubkách. Málem jich ale bylo jen deset: ta nejmenší (ale snad nejzajímavější) se „skrývala“ přilepená zespodu ke kameni, prozradila archeoložka Muzea T. G. M. v Rakovníku Blažková. Některé překvapí až nečekanou titěrností – malé rozměry jsou však pro keltské peníze typické.

Ředitelka muzea Magdalena Elznicová Mikesková připomněla, že o přesné určení se postarali experti z Národního muzea. „Jedná se o soubor unikátních bójských ražeb z našeho území z konce střední doby laténské,“ konstatovala. Ředitelka očekává, že nález, který je unikátní i tím, že se je jedná o hromadný soubor uložený do země záměrně (snad kvůli ukrytí, či možná třeba k rituálním účelům?), muzeum představí svým návštěvníkům zhruba za rok.

Archeoložka Blažková připomněla, že většina mincí nese typické keltské motivy: klečící postavu s hůlkami (koho má představovat, archeologové netuší: prostě postava), Athénu Alkidemos nebo kance. Výjimečný je blíže nejasný abstraktní motiv na nejmenším penízku v hodnotě 1/24 statéru : snad ztvárnění nějakého opeřence, možná protoma Pegase… „Zlato se v zemi nekazí ani nekoroduje,“ připomněla Blažková, že tyto mince lze představit v nálezovém stavu; stačilo pouze očistit špínu. A je pozoruhodné, že mince nejsou opotřebované. Do země je musel někdo schovat jako nové: záhy po vyražení.

Přes dva tisíce stříbrných denárů

Na Kutnohorsku se před několika týdny našlo přes dva tisíce stříbrných denárů ze zhruba dvacetiletého období kolem přelomu 11. a 12. století: podle ražeb přemyslovských vládců nález zahrnuje mince zhruba z období mezi lety 1085 a 1107. Kolik jich přesně je, muzejníci ještě nemají spočítáno; na zpracování nálezu nadále pracují. Zatím jich očistili zhruba tři stovky, přičemž se ukázalo, že lesklých plíšků s ražbou během práce přibývá. Daří se oddělovat mince, které se v zemi „slepily“. Prozatím se ví, že jich jistě bude přes 2150. Znamená to, že v poslední době tento objev patří svým objemem k největším. A – rovněž tyto mince nejsou příliš opotřebované běžným používáním.

Možná se v dosud nezpracovaném materiálu ještě skrývají překvapení – prozatím se však ví, že jde o depot zahrnující ražby tří přemyslovských panovníků: krále Vratislava II. a knížat Břetislava II. a Bořivoje II. Do éry Bořivoje spadá více než polovina zatím zpracovaných mincí. Lenka Mazačová, která je ředitelkou Českého muzea stříbra v Kutné Hoře, jež na vyzvedávání spolupracovalo s experty z archeologického ústavu, připomněla, že zpracování nálezu stále pokračuje – a teprve zkoumat se mimo jiné bude původ použitého stříbra. „S největší pravděpodobností byly mince vyraženy v pražské mincovně ze stříbra, které se do Čech tehdy dováželo, poznamenala.

Ukryl poklad družiník, nebo lapka?

Poklad, původně uložený v neklidné době do země v nádobě, jež byla při orbě téměř zničena, mohl patřit někomu z knížecí družiny, vysoce postavenému duchovnímu – nebo možná někomu, kdo se podílel na ražbě mincí, odhadl pro Deník archeolog Velímský. „Nebo naopak lapkovi, který peníze získal loupeží,“ doplnil. Dobovou hodnotu nálezu – tedy co by se za nalezené stříbrňáky dalo koupit v době jejich ukrytí – si odhadovat netroufá: „Pro přelom 11. a 12. století bohužel postrádáme údaje o kupní síle mince.“ Je nicméně jisté, že šlo o obrovskou částku: „Pro obyčejného člověka nedostupnou i nepředstavitelnou.“

Příběh tohoto objevu, který chce kutnohorské muzeum ukázat návštěvníkům v příštím roce, neprovází povídání o detektoru kovů – ten na místo přinesli až archeologové – ale o pozorných očích a všímavosti. A stejně jako v prvním případě o poctivosti. Jednu minci našla poli Jana Vyčítalová při procházce s přítelem. Donesla ji do do muzea, kde poznali, že jde o denár – a zorganizovali pátrací archeologickou akci. Na povrchu se našlo dalších sedm mincí. To už rozjelo velké hledání s účastí archeologického ústavu. Trvalo pět dní.