Emil se narodil 9. července 1908 v Rakovníku a s fotbalem začal možná až nezvykle pozdě, v roce 1931 oblékl dres SK Vinohradský Rakovník a brzy si na fotbalové škváře a trávníku vysloužil přezdívku Hapi. Jeho kariéra sudího začala záhy a v roce 1943 se poprvé postavil před týmy jako rozhodčí prvoligového mače, tedy postavení, do kterého ho rok předtím navrhla sokolská župa. První utkání, které řídil, bylo 27. června mezi Polabanem Nymburk a Viktorií Plzeň a na prvoligovém poli se mu dařilo. Předseda Sboru rozhodčích ČSF Gustav Krist po utkání na začátku svého hodnocení uvedl: „Jsem zaprvé spokojen s výkonem kolegy rozhodčího Haiflera z Rakovníka, který s úspěchem složil v tak důležitém zápase svoji fotbalovou rozhodčí maturitu.“

Ač již rozhodčí s ligovou pravomocí, nezapomínal Haifler ani na rodnou hroudu. V roce 1949 byl vyhlášen nejlepším a nejpilnějším rozhodčím na Podbrdsku a třeba v roce 1950 rozhodcoval turnaj v kopané SHDM sektoru přesného strojírenství v Rakovníku.

A tisk píše: „Soudce Haifler z Rakovníka svým energickým a bezvadným rozhodováním nejlépe přispěl ke zdaru zápasu těchto místních soupeřů,“ (1943) nebo: „Rozhodující chvíle roznícení mezi jednotlivci dovedl Haifler včas vypozorovat a nehledě na žádnou barvu dresu také trestal, aby nedošlo k nedovoleným zákrokům v zápase.“ (1950).

Dobový tisk se však nevšímal jen jeho dobrých výkonů na hřišti, ale neodmítl ani uveřejnit jeho vzpomínky. Například v článku Podbrdští vzpomínají se společně se svými kolegy v dresu rozhodčích podělil o humorné situace, které zažil, a v roce 1963 v jednom z rozhovorů řekl: „Je mi 55 let a od roku 1931 jsem řídil 1930 zápasů, a to mezinárodní, V. I. a II. lize, v divizi a dalších soutěžích. Mám rád kopanou, i funkci rozhodčího zrovna tak dnes, jako před třiceti lety.“

Emil nebyl zapomenut ani v době, kdy už fotbal sledoval z jiného světa. OFS a Komise rozhodčích si pravidelně připomínala památku Emila Haiflera memoriálem nesopucím jeho jméno, který se stal jakýmsi meziokresním přeborem rozhodcovských jedenáctek. Ani dnes jeho jméno není zapomenuto, klub SK Rakovník jej má trvale zapsaného jako svého čestného člena.