Jedním z nich byl právě 30. duben a následující noc. Tehdy se lidé nejvíce báli čarodějnic neboli bosorek. Bránili se před nimi jak uměli. Konali různé magické praktiky na ochranu domu a hospodářství. Například velký úklid, pálení smetí, hluk způsobený práskáním biče, tlučení železem, či dřevem. Domy chránily drny, písek, plevy a svěcené kočičky. Na vrata kreslili křížky a magické kruhy. Magický kruh chránil před zlými silami už od pravěku. Proto obcházeli v magickém kruhu pole a vesnice. Někde ho ještě vyorali brázdou.

A jak se tedy chránilo stavení?
Například u vchodu se položil drn, nebo vysypala hromada písku. Čarodějnice se až do rána zdržela přepočítáváním stébel, či zrn písku. Do chalupy se nemohla dostat přes nastražené vidle a košťata. Bála se svěcené vody.

Zapalování ohňů je zvyk už z dob předkřesťanských. Zapalovaly se i v jiné dny, hlavně při oslavě letního slunovratu. Tehdy předkové oheň uctívali a věřili v jeho ochrannou moc před vším zlým, nejen před čarodějnicemi.

Později se pálení ohňů soustředilo hlavně na filipojakubskou moc.
Dřevo a postavení hranice připravuje hlavně mládež. Někde ještě dodržují prastarý zvyk vyhazování zapálených košťat do výšky. To aby byly vidět létající čarodějnice, nebo, aby se koštětem srazily. Na vrcholu hranice z kulatiny bývá staré koště, přestrojené za čarodějnici. Pálení slaměných čarodějnic vzniklo pravděpodobně později, až koncem 18. století z důvodů čarodějnických procesů, kdy na hranicích hořeli skuteční lidé.

Zdroj: Kniha České zvyky a obyčeje od Aleny Vondruškové