Aktuálně mají za sebou zhruba pětadvacátý společný projekt. Milan sám pak natočil kolem dvaačtyřiceti dokumentů. Polovina z toho jsou záznamy z různých akcí. Bratři spolu začali spolupracovat někdy v roce 2005.

Tomáš i Milan na otázku, zda po prvních velkých úspěších nikdy neměli ambice, aby se jejich dokumenty dostaly do podvědomí širší divácké veřejnosti, odpověděli: „Nejde nám o to, aby je viděly tisíce lidí, nebo aby vyhrávaly soutěže. Líbí se nám ta jedinečná, intimní atmosféra promítání na Křivoklátě. Musíme ale říci, že na naše premiéry nechodí jen lidé z Křivoklátu, cestu si sem najdou také lidé z okolních obcí a Rakovníka."

Díky bratrům Bednaříkovým jsou tak navždy na filmovém pásu zaznamenány masopusty na Křivoklátsku, a to pod názvem, který se sám nabízí: Regionální masopust na Křivoklátsku.
Milan upozornil: „Je to takzvaný časosběrný dokument, který nám trval čtyři roky. Jedna z organizátorů masopustu, Dáša Pavlíčková, nám řekla, že díky tomuto filmu masopust na Křivoklátsku nezanikne."
Každou neděli ve tři hodiny se prý bratři schází u kafe a právě tady vznikl nápad na dva další milníkové dokumenty.

„Sedíme tahle nad bráchovou bábovkou a on najednou povídá: Víš, čeho mi je líto? Že už v televizi nevysílají Nedělní chvilku poezie. Co kdybychom natočili nějaký dokument, kde by zazněly básničky?" zavzpomínal Tomáš.

A tak vznikly filmy: Křivoklát – Čtvero ročních období (duben 2010) a o rok později Stará řeka – Čtvero ročních období (listopad 2011).

Bratři oslovili známé regionální autory poetických textů a básní: Hugo Pavla, Jaroslavu Pechovou, Moniku Pokornou, Pepu Fouska… „A dohodli jsme se, že záznam Křivoklátu a Berounky ve čtyřech ročních obdobích podmaluje hudba Vivaldiho," popsal Tomáš s tím, že on napsal scénář a komentář a Milan obstaral, tak jako většinou, kameru, zvuk a střih. „Máme mnoho kamarádů v divadlech a rádiích, kteří nám za bábovku komentář namluví," odlehčil Tomáš a upozornil, že nahrávací studio má doma Milan, který na něj předělal bývalou fotokomoru.

„Záměr byl skvělý, ale když jsme začali střihat… no dělám, dělám, a najednou koukám… a po dvaceti minutách práce vidím, že brácha spí," znovu odlehčil Tomáš. „Bylo to hrozný," potvrdil Milan.
„Říkal jsem si: No když usne on, tak co pak diváci? Takže jsme si s tím ještě trochu pohráli. Do toho nám namluvili herci ty nádherné básničky a my s tím vyšli ven. Ale dopředu jsme se lidem omluvili. Mysleli jsme si, že to bude totální propadák," shodli se Milan a Tomáš.

Divákům před premiérou řekli, že prostě chtěli zkusit něco jiného.

Když film skončil, bylo prý úplné ticho. „Pak jsme rozsvítili a uviděli všechny ty slzy. Polovina publika plakala dojetím. To dokazuje, že je v lidech stále ještě dostatek citu a že mají srdce na pravém místě," doplnili Tomáš a Milan.