Aktuálně mají za sebou zhruba pětadvacátý společný projekt. Milan sám pak natočil kolem dvaačtyřiceti dokumentů. Polovina z toho jsou záznamy z různých akcí. Bratři spolu začali spolupracovat někdy v roce 2005.

Nejvzdálenějším místem, kam se film z dílny Fotostudia B díky věrným divákům dostal, je Nový Zéland. Jedná se o film Balada o mořském vlkovi. „A Pavel Kukla odvezl zhruba dvacítku našich filmů o trampech z roztockého Údolí hříchu do Skalistých hor. Tam je dal starým českým trampům, kteří jsou v Americe už od války," upozornil Tomáš Bednařík.

Na svém kontě mají bratři také dvě ocenění: za dokumenty Poslouchej, člověče a Bety a Fany získali v letech 2007 a 2009 na videofestivalu Zlatého Alberta. „Moc to potěšilo, vidět, jak po projekci celý sál skanduje," přiznal Milan Bednařík.

Natočili také několik filmů, které se týkaly hradu Křivoklát. A dokument o Hamousově statku ve Zbečně. „Tam nám dokonce komentář četl Pavel Kudrna z rádia," upozornil také Tomáš Bednařík.

Povodně
A nelze nevzpomenout na cenný dokument Srpnová apokalypsa 2002. „Když se blížilo datum deseti let od povodní, rozhodli jsme se, že je tyto události třeba připomenout. Měli jsme natočeno mnoho materiálu a nafoceno hodně fotek. K tomu jsme s odstupem deseti let dotočili výpovědi lidí, kterých se tehdy povodně nejvíce dotkly," vyprávěli bratři. Ve filmu tak hovoří Krausovi, Pavel Škarýd, Franta Parožek, Kohoutovi, Pavel Procházka… „Na povodně vzpomínám dost často. Byl jsem odvolán z dovolené. Jedna parta kolegů totiž točila okolo Zvíkovce a už se tam odsud nedostali. Cesta byla zatopená. Stejně dopadli i další kolegové, kteří byli ve Zbečně. Takže já pořizoval veškerou fotodokumentaci a natáčel na území Roztok. Od cedule až tam, kam šlo dojít, ke křivoklátskému viaduktu," popsal Milan Bednařík.

Úsilí pak bylo v krátké době zúročeno v Almanachu, kde byly tyto materiály použity spolu s dalšími dokumenty od hasičů a také z archivu Rakovnického deníku. „Některé naše filmy by se v jiné, běžné produkci dělaly třeba ve třiceti lidech. A my ho zvládneme ve dvou. Cateringem počínaje až po šoféra, kameramana, střihače a zvukaře. Jen komentáře nám musí namlouvat jiní lidé. My máme jalové hlasy," smál se Milan.A Tomáš vyjmenoval: „Využíváme třeba Romana Havelku, Marcelku Škábovou, Honzu Lukavského, Ilonku Hruškovou, Milana Šimka, Eva Kodešovou… Tyhle hrozně fajn lidi, kteří umí hovořit před mikrofonem."

Plány
Snem Tomáše Bednaříka je ještě natočit dva hrané dokumenty. „Jeden by se jmenoval Bílá místa hradu Křivoklát. O nedořešených záhadách. A Požáry Arnošta Mikše – jak to bylo doopravdy. Na oba filmy už domluvám herce i historickou techniku. Mám kamarády v historických klubech, kteří mají stará auta a uniformy. Na hradě je parta lidí, kteří mají kostýmy a domluvil jsem se i se šermíři. Rád bych filmy zpracoval formou, jako bylo vysílané České století. Hovořil by tam tedy určitě i historik. A rád bych tam měl pootevřený konec," plánuje Tomáš.

Bratři by také rádi udělali dokument týkající se lokality zvané U Kolečka. „Protože nás hrozně rozčilují lidé, kteří ho neumějí správně pojmenovat. Neříká se Na kolečku, Kolečko, ale má to být U kolečka. Kolečko bylo vedle, jinde. Bylo zde už od první republiky mnoho aktivit. Takže by bylo o čem točit," shodli se bratři.

Technika
Nyní však řeší velké a zásadní dilema. Žijeme totiž v čase, kdy se opět „láme" technika. Už tu byl přechod z VHS na digitál. To byl obrovský pokrok. „ A dnes jsme ve fázi, kdy digitální záznam na normální klasické televize už odchází a nastupuje HD video s vysokým rozlišením. Jenže to by pro nás znamenalo pořídit si kompletně vše znova: kamery, programy," nastínil Milan.

Když byl první přelom, tak si dle bratrů mnoho lidí kvůli jejich filmům koupilo nové přehrávače. „My bychom si třeba novou techniku na natáčení pořídili, ale půlka našich věrných už si to nepustí. Musíme teď prostě vystihnout okamžik, kdy už je třeba nakupovat. Ne příliš brzy a ne pozdě. To řeším každý týden. Fakt je, že ta nová technologie má ještě nějaké technické mouchy, které ještě nejsou vychytané, ale za dva roky už možná budou," vysvětlil Milan, který nyní točí na profesionální kameru, za kterou před pěti lety dal hodně peněz a ještě stále ji splácí.
„Takže se mi ještě nechce kupovat zase novou. Na druhé straně ale chodím po domácnostech a zjišťuji, že skoro každý má už tu placatou televizi, která už velká data umí. Takže dilema," vysvětloval Milan.

Ve své branži jste už potkali mnoho osobností. Které vás profesně nejvíce ovlivnily a koho si ve vzájemné spolupráci vážíte?

„V Křivoklátě žije televizní režisér Ivan Kotrč. Dnes už je v důchodu, ale má svém kontě hudebně–dramatické projekty. Ten když vidí náš dokument a řekne, že to bylo pěkné, tak je to pro mě největší odměnou," uvedl Milan Bednařík. A Tomáš Bednařík odpovídá: „Vážím si všech lidí, kteří jdou s námi do jakéhokoli projektu a pomohou nám ho natočit." Oba si pak velice váží toho, že měli možnost se v Křivoklátě potkat s tolika osobnostmi, které zajímala historie. Ať už jen zprostředkovaně díky dochovaným brožurám, nebo osobně. „Měli jsme na tohle obrovskou kliku. Třeba Havlík, Nebeský… a pak samozřejmě také učitel Ctirad Huml. Kdo zažil Ctirada a jeho výklad dějepisu, tak musí mít rád historii," shodli se bratři. Pro nápady zvenčí je firma Fotostudio B firmou otevřenou. „Když uznáme, že by byl pro historii regionu přínosem, tak ho rádi zrealizujeme. Věřím tomu, že to někdo třeba za padesát let ocení," zdůraznil Milan Bednařík.
Celou produkci Fotostudia B najdete na stejnojmenných webových stránkách.