Skryje - Mezi mladé záchranáře jsem do Skryjí přijela ve chvíli, kdy za sebou měli probdělou noc. Makali dvacet hodin bez přestávky. Ale kdo by čekal podráždění, kruhy pod očima, stopy únavy, ten by se mýlil. Makali, byli soustředění, naprosto profesionální.

Přijela jsem omrknout pátý ročník soutěže Až na dno, která je určena studentům oboru zdravotnický záchranář, a to jak těm z vyšších odborných zdravotních škol, tak i těm ze škol vysokých. Účastní se jí tříčlenná družstva, maximální kapacita soutěže je 10 posádek. Za pořadatele, občanské sdružení Legalize it, vysvětlil ředitel soutěže Richard Dvořák, který právě plnil úlohu dispečera: „Naší snahou je udělat soutěž, kde je méně úkolů, méně soutěžních družstev, a kromě zdravotnických úloh přidat i úkoly, které se záchranářstvím více či méně souvisejí a podtrhují tak fyzickou a psychickou náročnost soutěže. Chceme tím udržet její kvalitu. Nehrajeme si na kvantitu. Soutěž se tak i lépe organizuje a je tu lepší atmosféra."
Hlavní důraz je kladen na reálnost v procesu ošetření a maximální samostatnost práce posádek.

Porod
Náš rozhovor musíme náhle přerušit. Dispečer má práci: „Žena, 30 let. Je v šestatřicátém týdnu těhotenství. Kontrakce po pěti minutách. Jestli nechcete rodit v sanitce, tak sebou hoďte!"
Oblékám si reflexní vestu a následuji Jana Pošmourného, jednoho z kolegů Richarda Dvořáka. Vede mě přímo do centra dění a vysvětluje: „Studentům tento zásah ztěžujeme hranou scénkou. Přijde hysterická sousedka. Žena, které musí pomoci s porodem, je skutečně těhotná a sedí v malém, stísněném a přetopeném prostoru. Jakmile se posádky rozhodnou, že budou rodit, dáme jim k dispozici plastový model. Pak už je jen na nich, jak situaci zvládnou."

Vojáci a Slováci
Dramatické záchrany lidských životů a zdraví se odehrávaly ve zdejším Hobby centru a v jeho blízkém i vzdálenějším okolí. Studenti měli za sebou například dlouhý noční orientační běh. Michal Šnajdar z Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové přiznal: „Ten nás tedy opravdu zaskočil, to jsme nečekali. Dal nám upřímně dost zabrat. Jsme unaveni a ještě nás čeká osm dalších hodin modelových situací. Snažíme se soustředit, ale únava se na nás už začíná pomalu podpisovat."

S kolegy z fakulty Pavlem Matouškem a Romanem Poštou se ale shodují: „Na podobných soutěžích se naučíme mnohem více nežli ve škole. Tedy co se týče praxe. Vše tady je uděláno maximálně realisticky. Vyzkoušíme si, jak to funguje ve skutečných výjezdech. Sice máme nějakou praxi na záchrankách, ale k vážnějším případům se dostaneme tak jednou za půl roku. Tady je to vše najednou a v koncentraci a rozhodčí nám okamžitě řeknou, co děláme špatně a co dobře." Pro deset tříčlenných posádek – čili třicet soutěžících – připravoval akci ve Skryjích realizační tým v počtu sedmdesáti lidí. Obrovské moře práce.
„Soutěž připravuji s přítelkyní a pár přáteli, které úkoluji po celý rok. Soutěž začíná v pátek a končí v neděli a já pak budu muset udělat účetnictví, pracovat na poděkování sponzorům, partnerům a už začít řešit granty na příští rok. Finance, ty jsou na tom všem to nejtěžší. To je největší práce a shánění," zdůraznil Richard Dvořák.

Ovšem za pět let existence si už soutěž vybudovala výbornou pověst. Začínala kdysi v Račicích. Na první ročník tehdy přijelo šest družstev. „A od druhého ročníku už máme větší poptávku, nežli můžeme nabídnout. Letos bychom třeba soutěž naplnili bez problémů dvakrát," upozornil Richard Dvořák.
Výborná pověst přilákala do Čech, do Skryjí, dokonce tři posádky ze Slovenska. Z Prešovské univerzity dorazili Kamil Nerva, Rudolf Golec a Marek Jenčo: „Jsme příjemně unavení a spokojení. Je to tady dobře zorganizované. Opravdu klobouk dolů. Jsme tady ve velmi podnětném a pěkném prostředí. Tedy až na studenou vodu. V noci jsme totiž slaňovali z mostu," smáli se hosté ze Slovenska.

Pořadatelé měli původně záměr , že se budou každý rok stěhovat, nicméně ve Skryjích narazili dle Richarda Dvořáka na tak příjemné prostředí a vstřícnost, že si řekli, že zůstanou. „Je tu krásně a v krajině je vše, co potřebujeme k realistickým zásahům: Berunka, skály, lesy, kopce. A jsou tu výborné podmínky v Hobby centru. Druhý objekt máme pronajatý od Městského úřadu Rakovník, který je nám patronem. Městská rada nám vychází vstříc a dává nám prostory za poloviční cenu," upozornil Richard Dvořák.

Úžasný kus práce odvedl při nočním zásahu Sbor dobrovolných hasičů Písnice, který musel desetkrát za sebou rozřezávat auto a vyprošťovat z něho osoby při simulované dopravní nehodě. Jen kousek od Skryjí „zahynul" v autě jeden člověk, dva byli vážně zraněni. „Hasiče vede můj bývalý kolega ze školy, tedy zdravotnický záchranář. Jsou ochotní sem každý rok přijet, i když to není žádná legrace, když mají desetkrát za sebou opakovat stejný scénář. Třeba dnes v noci desetkrát rozřezali jedno auto," popsal Richard Dvořák.

Dělají to ale s nadšením stejně jako policisté. „To jsou kluci ze skupiny Speciální záchranná a operativní jednotka. Ta je složena z různých bezpečnostních složek, jako je vězeňská služba, celnice, policie. I s nimi dlouhodobě spolupracujeme," upozornil dále Richard Dvořák.

Resuscitace
Zásahů, se kterými se studenti ve Skryjích setkali, byla celá škála. „To co je ale gró záchranné služby a každý záchranář by to měl ovládat perfektně, je resuscitace. Ta dnešní je specifická. Je totiž inspirovaná skutečným výjezdem v libereckém kraji. Snažíme se, aby zásahy byly maximálně reálné, tak se inspirujeme skutečným případy," konstatoval Dvořák.

A tak míříme s Janem Pošmourným na stanoviště, kde leží na zemi zkolabovaný člověk. „Je to pár gayů. Oba si vzali dávku drogy a u jednoho přišla zástava a bezvědomí," vysvětloval Pošmourný. Vteřiny ubíhají. Záchranáři se potí, druhý z gayů stojí vedle nich a pokřikuje na ně. „Ztěžuje situaci. I s takovým chováním se mohou jednou v reálném životě setkat," doplnil Jan Pošmourný. A úspěšně zresuscitovaný figurant pan Šembera řekl: „Tady na soutěži se naučí hodně. Získávají tady přidanou hodnotu cenných zkušeností." Venku pak potkávám provozního ředitele záchranné služby Radka Doubravu: „Jsme účastni na této soutěži už třetím rokem a je super, že máme možnost dát studentům šanci sáhnout si i mimo praxe ve školách na to, jak takový výjezd za záchranou lidského života vypadá. Název soutěže Až na dno hovoří o tom, že si přitom kluci a holky opravdu sáhnou až na dno."

Součástí soutěže byla i úloha desetiminutového telefonického hovoru s člověkem, kterého je třeba správně navést v terénu na poskytnutí první pomoci až do příjezdu posádky záchranky. „Je to také součástí naší práce a studenti zjistili, jak může být někdy těch deset minut dlouhých," upozornil Richard Dvořák.
V Hobby centru bylo zřízeno také oddělení urgentního příjmu.

Zapojili se i místní. „Pan Zamazal zadarmo půjčil domeček na jednu z etap a jedna úloha se plnila také doma u záchranáře Jaroslava Jedličky. To je můj kolega a spolužák. Sbor dobrovolných hasičů Skryje poslední tři roky také spolupracoval. Jen letos jsme si pro ně nic nepřichystali," doplnil Richard Dvořák.
Soutěže tohoto druhu nejsou dle soudu pořadatelů o tom, umístit se co nejlépe, ale udělat maximum pro pacienta a hlavně se poučit z vlastních chyb.

Rozhodčí, kteří hodnotí úlohy, patří k těm nejlepším ve svém oboru a hlavně jsou to lidé, kteří mají co předat a nepotřebují si zvyšovat svoje sebevědomí na soutěžících.