Čertí den si děti z roztocké školky opravdu užily.

Přicházely do školky, jako malí čertíci, paní učitelky je vítaly jako čertice. Čertíci mohli hned po příchodu navštívit čertí salón, nechat se vylepšit o hezké tvářičky malované sazí, o růžky a ocásek. Hned se pustili do práce. Stavěli peklo, vařili pekelnou kaši,hráli čertí kostky. Čertíci vyráběli čertí řetězy, kreslili rudkou i uhlem, vystřihovali čertíky Zahráli si na čertí kapelu s pořádnými bubny tak, že se školka otřásala. Zazpívali si čertí písničky, zatancovali i ukázali čertí obratnost a odvahu skokem v pytlli na trampolíně… A zlobení? To bylo tentokrát, v tento výjimečný den plný her a legrace, všem dovoleno.

Na mikulášské besídce děti potěšily svým milým vystoupením. Nejmenší se předvedli jako myšky a myšáci nejen při tanci, ale i v pohádce či vaření kašičky. Vtipné básničky a hry v podání těch nejmenších byly roztomilé.

V dalším vystoupení se předvedli předškoláci jako čertíci a čertice.

Dokonce si do pekla přinesli i Káču, která si nenechala nic líbit, ale nakonec se s čerty skamarádila.

Společně tancovali, cvičili, zpívali a hráli, jejich pekelná kapela nenechala přítomné na pochybách, že jsou skutečně v pekle. Při závěrečné písničce o Mikuláši a čertech přišlo překvapení. Z pekla, které si děti postavily pro své představení, vylezli opravdoví čerti.

Po chvíli překvapení a údivu se v dětských očích vystřídala radost. Proč? Čerti nebyli vůbec zlí, ale rozverní a veselí, při kartách zahráli dětem scénku. Četli z pekelné knihy a připomněli dětem na co si mají dávat pozor, aby se rodiče nezlobili.

Děti slíbily, že budou hodné a s čerty se jen nerady rozloučily. Veselá nálada vládla i mezi diváky. Čerti, v podání Lucie Pechové a Pavla Šebka z Lesní správy Křivoklát, pobavili nejen děti, ale i všechny hosty v naší školce.

A Mikuláš? Ten nakonec také důstojně a tajemně vkráčel mezi děti se svými dvěma krásnými anděly rozdával dárky a radost.

Mikulášské odpoledne se vydařilo. Tak zbývá poděkovat všem, kteří věnovali čas našim dětem: čertům, Mikuláši paní Soně Tišerové a andělům Sabině Horské a Sabině Karetové.

AUTOR: MILUŠE SVOBODOVÁ