Jak prozradil v úvodu k výstavě ředitel Rabasovy galerie Václav Zoubek - má rád ucelené příběhy, má rád černobílou fotografii a právě to přináší čerstvá výstava člena fotoklubu Amfora Jindřicha Richtera měrou vrchovatou.
Autor výstavy se také vzápětí po hudebním vystoupení flétnisty Ondry Škalouda za doprovodu kytary Luboše Vondříčka s přítomnými o nevšední příběh, jak snímky vznikly, s přítomnými diváky ochotně podělil a také s tím, jak se mu fotografie v letech totalitních stala skulinkou k svobodě projevu.
Cyklus snímků z cikánské vesnice pod Vihorlatem započal v roce 1970 docela obyčejnou návštěvou přítele z mládí, v Rakovníku tehdy populárního Zdeňka Polívky, působícího v Humenném. Cestou Jindřicha nasměrovaného k Šíravě zaujala nevšední osada v blízkosti silnice. Vystoupil, sáhl po foťáku, ale pár mládenců s kameny mu naznačilo, že tentokrát se asi fotit nebude.
Odejel a večer se s příhodou u Polívků svěřil. A jak už to někdy bývá, potkalo ho štěstí. Paní doktorka Polívková byla totiž nejen výbornou hostitelkou, ale zároveň „obvoďačkou“ pro tuto pozapomenutou a po svém si žijící komunitu. Druhý den se tedy do tábora vydali ve dvou a zázrak se konal, byli přijati víc než přátelsky. Objevili dokonce stařenku, u níž věk šel leda odhadnout a podle paní doktorky byla nejmíň stoletá.
Mladí Romové pracovali v nedalekém zemědělské družstvu a ti ještě menší pásli ovce. Z nedůvěry se zrodilo přátelství. A když Jindřich odmítl cigaretu, že si nanejvýš někdy večer potáhne z dýmky, stála před ním v okamžiku řádně nacpaná fajfka.
Nezůstalo pochopitelně u jedné návštěvy, u jednoho fotografování, a tak se dnes díky tomu můžeme z „Cikánů pod Vihorlatem“, jak Jindřich Richter svoji kolekci ve výstavní síni na radnici nazval, těšit do 27. července i my.
Výstava dotvrzuje krédo Richterovy tvorby, upřednostňující humanistickou fotografii. Přináší snímky, které nesou poselství, vydávají svědectví o době a lidech v jejich prostředí – vypovídají o člověku a obyčejném životě. Zároveň dokazuje, že amforáci umí nejen krajinu, a to výtečně.

AUTOR: IVO MIČKA