„C jako cenzura – stát socialistického zřízení učil číst občany mezi řádky a hledat dvojsmysly i tam, kde vůbec nebyly…Č, jako čundr- výlety s karimatkou, spacákem i kytarou, na kterou jsem směle doprovázela svůj zpěv písně U stánků na levnou krásu v době, kdy Nedvědi ještě nebyli trapní…"

Tak nějak různě vzpomíná na dětství šedesát čtyři autorů, osobností různých profesí v knize s příznačným názvem Mé dětství v socialismu. Autorem nápadu, vydat knihu plnou svědectví o době, kterou většina z nás prožila, je Jan Simkanič, publicista, výkonný ředitel internetové společnosti a také mimo jiné duchovní otec ceny českého internetu Křišťálová Lupa.

Kniha vyšla k pětadvacátému výročí sametové revoluce. Sotva knihu otevřete, narazíte na vzpomínky i jejich útržky, tak, jak je tenkrát viděly a prožívaly děti. Zavzpomínáte tak na dobu, která měla trvat na věčné časy. Určitě i vám vyplavou na povrch už dávno zapadlé vzpomínky vašeho dětství v socialismu.

Autory si Ján Simkanič ze začátku vybíral sám. Nejprve „oťuknul" pár kamarádů, kteří píší. „Když všichni nečekaně souhlasili, odvážil jsem se na další. Pak spousta mě neznámých se přihlásila sama," vysvětloval v rozhovoru pro listovani.cz Ján Simkanič. Jednotlivá dílka se velmi liší. Něco je jen drobný postřeh, detail. Někdo se vyjádřil dost komplexně. Rozptyl vzpomínek je od padesátých až do osmdesátých let.

Autor nápadu v rozhovoru také srovnává dětství tenkrát a dětství současné: „Děti mají proti nám neuvěřitelnou míru možností. Paradoxně v něčem přišly část svobody a bezstarostnosti. Jejich život je mnohem více organizovaný, pod kontrolou a svázaný pravidly bezpečnosti."

Všechny povídky jsou prožitky opravdové, až na jednu. V Mladém soudruhu se odvíjí děj v listopadu 2014. Revoluce byla před pětadvaceti lety úspěšně potlačena. Dál je tu vedoucí úloha komunistické strany. Žák základní školy s radostí využívá počítač. Datem narození se přihlašuje na speciální sociální síť, která je soudruhy dokonale zabezpečena. Na faceebook nesmí, jinak by přišel o licenci. Na síti si s kamarády prohlíží fotky z branného cvičení. Už na začátku týdne přečerpá počet povolených esemesek…

Příhodu ze svého dětství svěřil knize také herec Tomáš Hanák. Byl přítomen i při Listování knihou v Domě Osvěty. Na závěr připojil ještě další vzpomínky. V Rakovníku pobývá často, například během léta v chatce na Tyršově koupališti. „Dřevěné chatky mi také připomínají mé dětství v socialismu," podotkl Hanák.

Dětství v socialismu prožíval deset let na věčně rozestavěném a nikdy nedokončeném sídlišti. „Poskytovalo velkou možnost dobrodružství, například obrovské dřevěné cívky na kabely od Kabla Kladno, národní podnik," vzpomínal Tomáš Hanák.

Jeho dětství nebylo špatné, protože u nich doma bylo stále živo. Otec zastával důležitou výrobní funkci v jednom podniku, proto jako jediní z celého paneláku měli doma telefon.

„Takže všichni věděli, že když se rozbije telefonní budka, dá se zavolat od Hanáků. Přicházeli k nám, nosili štrůdl, kafe, takže u nás bylo vždy dost lidí i štrůdlů," vyprávěl Tomáš Hanák.

Odpovídal také na dotazy přítomných. Tím se rozběhla diskuse kolem situace v naší republice dvacet pět let poté. Mimo jiné, a na tom se shodl s posluchači v sále, nesouhlasil s chováním našeho prezidenta Miloše Zemana a zmínil potřebu opravdových vzorů pro další generace.