V každé vsi patřili mezi významné a aktivní spolky a spoluobčané si jich moc považovali. I sýkořičtí hasiči se mají čím pochlubit. Své pěkné výročí oslavili, jak se patří, o sýkořickém posvícení.

Řád hašení ohně pro obec Sýkořici vydal obecní úřad už v roce 1885. Od tohoto roku se datuje první zmínka o hasičích. Dne 28.června 1890 byly vydány Stanovy sboru dobrovolných hasičů a založen sbor v Sýkořici.

Hned rok na to postavil Josef Sklenička, rolník ze Sýkořice, hasičskou zbrojnici. Dále se o hasičích píše až v roce 1950 v obecní kronice: Místní hasičský sbor nevyvíjí žádnou činnost.

Až v roce 1953 kdy se připojila Senecká, přibyli noví členové. Mužstva žen, mužů i dětí se účastnila soutěží v požárním sportu. V roce 1986 slavnostně otevřeli novou požární zbrojnici. V roce 2001 se činnost hasičů opět oživila, přibylo deset mladých členů a založili požární družstvo.

Dnes je požární sport hlavním pilířem práce hasičů v Sýkořici. Nyní má družstvo třicet pět členů, mezi nimi je i oštěpařka Barbora Špotáková. Hasiči se účastní pořádání různých společenských akcí v obci. V roce 2002 zasahovali při ničivých povodních. Čerpali vodu ze sklepů v chatových oblastech a odklízeli následky v sousedním Zbečně. Nyní používají vůz CAS s předním náhonem, dvě motorové stříkačky, dvanáct zásahových obleků a další výstroj a výzbroj potřebnou k soutěžím a zásahům.

Nezlomné přátelství

Před dvěma roky se v družstvu hasičů zrodilo obrovské přátelství. V tu dobu náhodou objevil Martin Vančura, zvaný Keny, v jednom starém domě smutného a opuštěného jezevčíka. Pes se okamžitě stal maskotem družstva. Díky němu hasiči odjížděli ověnčeni vavříny z kdejaké soutěže v požárním sportu. Není proto divu, že se mu dostalo úcty i váženého jména – pan Majer (podle pohádky Arabela).

Od té doby jezdí pan Majer v kabině na každou soutěž. Protože ale při závodech smí být na startovací „lajně“ jen sedm členů družstva, má své čestné místo poblíž startu, aby jak se patří viděl. Fandí a sil jim dodává hlasitým štěkotem. Pan Majer nechybí ani při slavnostních zakončeních akcí.

Tady jsou hasiči díky němu s každým (a s každou) hned kamarádi. Bohužel nedávno musel svoji činnost náhle ukončit. Jak se to stalo, vysvětlil Keny: „Pan Majer spadl při divokém tanci z podia a jeho zranění nebylo téměř slučitelné se životem. Pořídili jsme mu hned syna. Pan Majer starší s námi ještě párkrát jel. Byl celý poslepovaný a zasádrovaný, ale nedělalo dobrotu, když byli oba pohromadě. Teď už je doma v důchodu.“

Hasiče doprovází pan Majer mladší. Sice už je také slepovaný, ale drží se. Při nástupu stojí vždy před družstvem. Zvykly si na něj i ostatní hasičské sbory.