Ověnčená vavříny se nedávno vrátila Praga RN ze závodu veteránů v Německu, v saské Olešnici nad Halštrovem Tady ve své kategorii (rok výroby čtyřicet šest až šedesát) vyhrála a nechla daleko vzadu stroje tak slavné značky, jako je Rolls – Royce. Sama nese rok výroby devatenáct set padesát jedna.

Zkušená posádka ve složení Jiří Slunéčko, František Máša, Jan Šanda a Miroslav Charvát, všichni ze Sboru dobrovolných hasičů v Řevničově, si hravě poradila jak s náročným terénem, tak s jednotlivými stanovišti.

Na nich museli řidiči předvést, že jsou skutečnými mistry volantu. Zastavovali těsně jeden metr a dvacet centimetrů před překážkou, nebo najížděli přesně doprostředka garáže. Přísná porota měřila každý milimetr, o který stálo vozidlo u jedné strany garáže. Zastavit vzdálenějším zadním kolem přesně na terči nebyla ovšem také žádná legrace.

Mluvčí posádky Jan Šanda vysvětlil: „ Proto jsme také mezi sebou pečlivě vybírali šoféra. Nesměl to být žádný janek, který jezdí na kamionech, ale zkušený rozumný chlap s citem v ruce.“

Pragovka totiž nemá žádné posilovače řízení, nebo brzd, ani synchronizovanolu převodovku.

Raylle proto z jedné poloviny odjel zkušený řidič a hlavní mechanik v jedné osobě Jiří Slunéčko. Zhruba druhou polovinu odřídil František Máša.

Zasloužilá šampiónka už ale měla na mále. Kdysi se rozbila, proto hasiči tenkrát dostali jinou. O téhle vysloužilé se rozhodlo, že se odepíše z evidence a půjde do šrotu. Jenže už tenkrát se ukázalo, jak byli staří hasiči prozřetelní a rozumní. Zkrátka, milou Erenu (Pragu RN) zarovnali někam do stodoly až se na ní zapomnělo. Hasiči dostali jiný stroj, ne nový pouze o dbva roky mladší. Za tu původní se odevzdalo železo a když se ta druhá rozbila, ještě se oprášila a spravila. K zásahům jezdila ještě v roce osmdesát pět.

Jan Šanda vzpomíná: „Jednou hořel vysílač Louštín, tak jsme tam s ní vyjeli. Jenže jsme se nemohli dostat nahoru k vysílači, tak jsme se tam nechali vytáhnout. Za námi přijeli rakovničtí s trambusem. Taky se ani nehli. Divili se, jak jsme se tam dostali. Řekli jsme, že pořádné auto vyjede všude. Dost dlouhou chvíli nám to věřili…“

Řevničovští hasiči dneska opatrují obě staré dámy. Červená – vítězka rallye odpočívá ve staré zbrojnici. Zelená, která ji měla nahradit ve stodole u Jiřího Slunéčka. Ten si nedávno koupil barák s velkým dvorem a stodolou. Na dům ani nesáhl, ale dvůr a stodolu už vyklidil. To kvůli autům.

„Je to starý hasičský blázen!“ Na tom se shodují všichni jeho kolegové.