Těsně po premiéře trochu hůře hledal slova, přesto se svěřil se svými pocity: „Mám smíšené pocity. Byl jsem u toho, když se to celé vytvářelo, takže vím, že herci podali obrovské výkony, i když v představení byla spousta věcí nedodělaných a úplně nesedly. Představení je technicky náročné a navíc dlouhé. Nevím, jestli to rakovnický divák dokáže úplně ocenit."

Podle režiséra na představení přišli rodiče s hodně malými dětmi. Při tom je vhodné až tak od tří let. Na premiéře byly i rok a půl staré děti. „A takové děti, i když za to nemohou, představení ruší. Navíc mám pocit, že rakovnický divák ještě není naučený na to, co je divadlo, že to není jako sedět u televize a povídat si s dětmi nahlas. I při tomto představení se někteří rodiče bavili s dětmi nahlas. Ale to je možná jen můj názor, protože jsem poznal diváky i v jiných městech, kde jsou více zvyklí na delší a náročnější pohádky, ke kterým Popelka také patří," mínil Zdeněk Turek.

Ten, ještě před tím, než se dostal do Rakovníka, hrál profesionální divadlo v Mostě. Přestěhoval se na Rakovnicko, našel si jinou práci, protože v kladenském divadle bylo plno. Začal spolupracovat s rakovnickými loutkáři. Tři oříšky pro Popelku však nebyla jeho první pohádka v Rakovníku. Společně s Tomášem Kapsou připravili ještě pohádku pro dva herce.

„Hráli jsme v ní jen my dva s Tomášem. A protože jsem pracoval vlastně jen s jedním hercem, bylo to pro mě jednodušší. Popelka byla náročnější jak technicky, tak prací s více herci, ale z jejich strany to byl opravdu výkon," uzavřel Zdeněk Turek.