Dvaapadesátiletý vedoucí operačních sálů je zároveň aktivní ve veřejném životě, je senátorem a rakovnickým radním. Souhlasí se zaměstnáváním lékařů ze zahraničí a upozorňuje na fakt, že zatímco v zemích Evropské unie je průměr tři návštěvy u lékařů na jednoho člověka ročně, v České republice je to jedenáct ročně, tedy více než třikrát tolik!

K jeho zálibám patří již zmíněný volejbal, v mládí hrál dokonce s rakovnickým týmem 1.ligu. Dále fotbal, který hrával za Sokol Janov v okresním přeboru. Nyní se věnuje cyklistice, lyžování, turistice a cestování.

Jak se vám líbí současný stav rakovnické nemocnice?

Moc, udělal se velký kus práce k lepšímu a zdejší nemocnice se postupně mění v moderní zdravotnické zařízení 21. století. Začalo to už za bývalého pana ředitele Jedličky, a nyní se v tomto trendu pokračuje i za pana ředitele Dostála. Je dobře, že se k modernizaci nemocnice povedly získat i peníze z fondů Evropské unie. Též díky nim nastal velký posun k lepšímu. Pokoje pro pacienty bývaly tří a čtyřlůžkové, nyní převažují dvoulůžkové s vlastním sociálním zařízením. To dříve býval nadstandard a pacienti tuto změnu jistě oceňují. I z hlediska chirurgie se operační sály výrazně zlepšily. To se týká i komfortu pro operatéry, kteří si mohou přehrávat obrázky pacientů z rentgenu na čtyřech televizních obrazovkách, porovnávat stav před úrazem, po úrazu, mohou si pořizovat videozáznamy z operací, především laparoskopických či artroskopických, záznamy editovat a ukládat. Máme moderní klimatizaci s laminárním prouděním, která odvádí případné mikroby obsažené ve vzduchu mimo oper. sál, veškeré vstupy jsou dotykové na fotobuňku. To všechno přispívá i ke zkvalitnění lékařské péče. Celkové prostředí je tady daleko hezčí a jedná se o velký pokrok kupředu.

Vy jste ale měl dříve obavy z privatizace nemocnice?

Ano, byl jsem trochu skeptik, aby tady nezůstaly jen lukrativní obory, které by jen vydělávaly peníze. Jsem rád, že k ničemu takovému nedošlo, potřebné obory zdravotnické péče zůstaly zachovány. Rakovnická nemocnice nyní patří v rámci srovnatelných zařízení k těm špičkovým.

Co vás přivedlo do politiky?

To je zajímavá otázka. V roce 2010 jsem dostal nabídku ke kandidatuře do zdejšího městského zastupitelstva. Říkal jsem si, že bych mohl pro svoje město něco udělat a tak jsem ji přijal. Byl jsem zvolen a od té doby jsem zastupitelem a také radním města. Zpočátku za nezávislé, nyní na kandidátce s podporou STAN. Později jsem od hnutí STAN dostal nabídku na kandidaturu do Senátu za zdejší volební obvod, kterou jsem přijal. I z toho důvodu, že působení v Senátu není tak časově náročné jako v Poslanecké sněmovně a lze ho skloubit s profesí lékaře, což byla moje podmínka i jeden ze slibu voličům. Měl jsem podporu i od tehdejšího ředitele nemocnice a primáře. Řekl jsem si, půjdu do toho a ono to nějak půjde. A ono to nějak jde. Lidé mi říkali, my Vás budeme volit, ale nesmíte nám odejít do Prahy, a to jsem dodržel. Zvolili mne, ale já zůstal pracovat v rakovnické nemocnici.

Den otevřených dveří v Masarykově nemocnici v Rakovníku. | Video: Deník/Josef Rod

Existuje něco, na co byste byl jako zastupitel hrdý, něco, co se vám povedlo?

Tak pokud se něco povede, není to jen moje zásluha, ale i ostatních zastupitelů, je to týmová práce. Z poslední doby mám velkou radost z rekonstrukce tří objektů města. Ze tří starých měšťanských domů se udělala městská knihovna a víceúčelové společenské centrum. Také jsme na to dostali dotaci z EU. Investujeme do škol, do oprav komunikací a chodníků atd. Myslím si, že pro město děláme hodně.

Jaký je v současné době největší problém našeho zdravotnictví?

Všichni vidí, že nejsou lékaři a nejsou zdravotní sestry. To je pravda, já si však myslím, že hlavním problémem v České republice je zbytečně velká síť zdravotnických zařízení. V některých okresech jsou i dvě nemocnice a to je hodně. V budoucnu tedy budeme muset omezit počet zdravotnických zařízení, a některá z nich budou muset mít jiné zaměření než dosud. Populace stárne, takže by se mohly třeba zaměřit na následnou péči po operacích, po úrazech, a lidé by v nich měli mít důstojné prostředí. Na druhé straně chápu, že rušení nemocnic je politicky dost obtížná záležitost, nicméně do budoucna se tomu nevyhneme. Takže přijatelná redukce zdravotnických zařízení by v budoucnu mohla pomoci řešit nedostatek lékařů, i když to nefunguje tak, že by všichni lékaři a další zdravotnický personál přešli ze zrušené nemocnice do jiné ve stejném okrese nebo nejbližší. Ale bude nutné snížit počet lůžek v akutní péči.

Jak je na tom ČR ve srovnání s ostatními zeměmi?

Uvedu takový typický příklad: pan profesor Ryska nám před několika lety na chirurgickém semináři vyprávěl, že byl v Japonsku, kde přednášel o českém zdravotnictví. Japonci se ho ptali, jak je velká ČR. Řekl jim, že má 10 milionů obyvatel, a oni mu na to řekli, tak to máte alespoň dvě fakultní nemocnice. Ve skutečnosti jenom v Praze jich máme pět. Zdravotnických zařízení máme opravdu hodně a některé bude třeba zrušit respektive změnit jejich zaměření. Dalším problémem je nadbytečné využívání až zneužívání zdravotní péče. Průměr v zemí EU jsou tři návštěvy lékaře za rok, u nás je to jedenáct. Je to také tím, že u nás je nižší spoluúčast pacienta na zdravotní péči než v jiných zemích.

Pomohlo by tedy znovu zavedení poplatků ve zdravotnictví či jejich zvýšení, například za pohotovost?

Zažil jsem je, a ona péče se skutečně omezila, jenomže omezení trvalo tak tři až čtyři měsíce, pak se to vrátilo do starých kolejí. Možná by prospěla vyšší účast nemocných na léčbě. Nedávno jsem tady měl na návštěvě bratra, který žije v Americe v Los Angeles. Předtím, než k nám přijel, měl zánět slepého střeva, byl na operaci, a dostal účet od své zdravotní pojišťovny na zaplacení 5000 dolarů, což je více než 100 tisíc korun a to přesto, že platí zdravotní pojištění. Zajímavé bylo, že v nemocnici strávil celkem 16 hodin, a jeho zdravotní pojišťovnu jeho onemocnění stálo celkem 44 tisíc dolarů. Musím říci, že tato suma mne hodně překvapila.

Ovšem zvýšení spoluúčasti pacientů by v ČR bylo politicky asi těžko průchodné, je to tak?

Na systému zdravotní péče by měla existovat shoda napříč politickými stranami. Co se týče spoluúčasti pacientů, tak ta se u nás týká akorát stomatologie, poplatků za pohotovost a doplatků za některé léky. Jsem proto přesvědčen, že změny jsou nutné. Uvažuje se o tom, že by byli zvýhodňováni lidé, kteří chodí na preventivní prohlídky a pečují o svoje zdraví proti těm, kteří to nedělají. Také by stálo za to zavést znovu poplatky za tzv. hotelové služby ve zdravotnických zařízeních, za otop, jídlo, elektřinu atd. Doma si to pacienti také musí hradit ze svého.

Jste pro zaměstnávání lékařů ze zahraničí?

Je to určitě jedna z možností, jak pomoci českému zdravotnictví. Jejich zaměstnávání je v pořádku. Pokud se naučí jazyk a splní další zákonné požadavky, tak není důvod, proč by u nás nemohli pracovat. To samé se týká i dalšího zdravotního personálu. Pokud vyhoví našim předpisům, mohou u nás být zaměstnáni.

Autor: JAN ZIEGLER