Mezi jeho největší přání patří, aby lidé v novém roce 2012 přejali něco z velkodušnosti zesnulého Václava Havla. „Jeho odkaz ať zůstane přímo mezi lidmi, když on tu s námi být nemůže,“ vyjádřil v rozhovoru starosta HořovicOndřej Vaculík. Více prozradil v rozhovoru Berounského deníku.

Jak hodnotíte období, ve kterém působíte jako starosta Hořovic?
To období je pochopitelně nesnadné a to nejen vzhledem k ekonomické situaci ve státě (i v Evropě), ale také z hlediska společenského. Komunální politika není jenom dbát o stav komunikací, starat se o veřejné budovy či podporovat zájmové činnosti různých společensky prospěšných spolků, ale jde také o vytváření širší lidské pospolitosti, důvěry v obec , která přesahuje různé stranické zájmy a utilitární potřeby (pozn.red.: upřednostňující prospěch). A to je úkol, vůči němuž se člověk cítí bezmocný, a to ať dělá, co dělá. Na ten stav si člověk musí zvyknout, nicméně na úkole „pospolitosti“ nesmí přestat dělat.

Co Vás nejvíce potěšilo?
Nejvíce mě potěšilo naše zastupitelstvo, když 29. 11. 2011 osmnácti hlasy rozhodlo o koupi hořovického areálu Starého zámku od Vojenských lesů a statků, s.p. Nyní se připravuje smlouva o převodu tohoto nemovitého majetku. Ačkoliv pochopitelně zaznívají hlasy i velice kritické k tomuto rozhodnutí, přesto jsem přesvědčen, že to je přesně to, co jsme udělat měli, cítím to jako pochopení osudu a mimoděčné zdůvodnění toho, že jsem starostou, protože jinak se tomuto mému angažmá nepřestávám divit. Zřejmě to tak má být.

Co bylo nejtěžší?
Jsem v podstatě introvert, člověk, který se celý život „přemontovává“ na tvora společensky průbojného a odvážného. Mám-li se cítit v roli toho, kdo něco dobře řídí, třeba jednání zastupitelstva, musím mít věci připravené, promyšlené, ba některé formulace si kvůli přesnosti i píšu. Nejhorší jsou chvíle, kdy přestáváte rozumět tomu, co se po vás požaduje, proč a k čemu to je a oč těm, kteří na vás naléhají, vlastně jde. A to mohou být i různé úřední pokyny a požadavky z vyšších míst; některé jsou vskutku obzvláště nesmyslné a proti zdravému rozumu, v čemž, pokud vyloučíme blbost, musí být nějaká záludnost. To je tedy problém, jak se nenechat manipulovat a nikomu nehrát blbce.

Co vás překvapilo?
Práce s mým kolegou místostarostou Petrem Bakulem. Neznali jsme se, věděl jsem pouze, že on je sportovec, hokejista, vystudovaný učitel se zaměřením na tělocvik. Já jsem rád, když na bruslích jedu vpřed, pokud možno nebrzdit. Budeme se umět domluvit? Nejen to, rozumíme si, a odlišné schopnosti nám umožňují, že se naopak vhodně doplňujeme. Cítím, že mám dobrého spolupracovníka, takže na různé stranické příslušnosti přestává záležet.

Co byste nejraději ve městě změnil?
Čerstvě jsme se dozvěděli, že vzhledem k nepřekonatelným potížím s výkupen pozemků Středočeský kraj nepočítá s vybudováním tzv. východního obchvatu města. K němu se více než třicet let upínala naše naděje, že obchvat nám pomůže vyřešit dopravní situaci ve městě. Mým přáním je, aby se nám to tedy podařilo i bez obchvatu, v tuto chvíli ovšem těžko říci jak. A aby se z areálu Starého zámku v dohledném čase skutečně stalo společensko-kulturní centrum, jak zamýšlíme.

Jaké je Vaše největší osobní přání?
Prokázat, že jsem – když už se tak stalo – nebyl v Hořovicích starostou zbytečně. Zůstat ale nad věcí, tedy neztratit smysl pro humor, nepozbýt zdraví a umět dělat i jiné věci, které člověku zůstanou, až přestane funkcionařit. Mít rád lidi, i ty, kteří si o vás třeba zrovna nic dobrého nemyslí, protože o vás málo ví a špatný výklad bývá snazší a pro lidi lákavější.

Co přejete hořovickým občanům do nového roku?
Hořovickým občanům přeji, aby v Novém roce 2012 přejali něco z velkodušnosti Václava Havla: aby jeho odkaz zůstal mezi lidmi, když už on tu s námi být nemůže.