Děti deštěVýjimkou byly roky 1996 a 2000, kdy se na náměstí v Kněževsi objevily první hřiby koloděje již 8. května a současně v lesích začaly růst hřiby kováři a hřiby dubové. Opačný případ byl v roce 2003, kdy bylo velké sucho a pravé hřiby koloděje se objevily na náměstí až koncem června a hřiby kavkazské až v srpnu. Houby jsou prostě děti deště a pokud budou bouřky a teplé noci, bude jich stále víc. Koncem května se letos v lesích objevily hřiby kováři, ale teď nosí houbaři hlavně hřiby dubové. Lze však nalézt i klouzky sličné, křemenáče, bedly, ojediněle i hřiba borového, na pařezech pak štítovky jelení (voní po syrových bramborách) a objevují se i muchomůrky šedivky a muchomůrky růžovky (masáci). Ty jsou pokládané za nejchutnější houby vůbec ve všech úpravách.

Letos se však na obvyklém místě na náměstí v Kněževsi objevily ve větším množství jedovatí dvojníci těchto oblíbených muchomůrek a to muchomůrky panterové. Budou jistě i v lesích. Vedle smrtelně jedovaté muchomůrky zelené a jejich bílých dvojníků patří muchomůrky panterové k našim nejnebezpečnějším houbám. Každoročně se jimi otráví řada lidí v domnění, že si nasbírala masáky. A zbytečně! Bezpečným poznávacím znakem je totiž u těchto muchomůrek prsten (límeček, sukýnka) pod kloboukem hlavy. Ten je u muchomůrky panterové vždy hladký, u růžovky a šedivky je vždy rýhovaný.

Dětem ve škole vždy radím, aby si zapamatovaly slova: plizovaná sukýnka. Růžovka se pak liší od šedivky masově růžovou barvou klobouku pod pokožkou, případně na třeni, po otlačení nebo na červivých místech. Šedivka je vždy bílá. Poněvadž voní po syrových bramborách, je vhodná hlavně do bramborové polévky. V parcích, zahradách a na travnatých okrajích lesů rostou již špičky obecné a žampiony. Sběr žampionů však není bez nebezpečí otrav. Asi 80 procent otrav houbařů u nás způsobuje totiž žampion zápašný.

Otravy nejsou sice smrtelné, ale několikadenní úporné průjmy a zvracení není jistě nic příjemného. A bezpečný poznávací znak? U žampionu uřízněte špičku třeně – nohy – stejně je špinavá – a pokud žampion na řezu žloutne, jedná se většinou o žampion zápašný. Potvrzením je vůně (spíše zápach) po karbolu nebo svítiplynu z řezné plochy. Jedlé žampiony voní příjemně (po anýzu). Za žampión mohou nezkušení houbaři pokládat i některého smrtelně jedovatého bílého dvojníka muchomůrky zelené.

Bezpečný poznávací znak: Žampion nikdy nemá bílé lupeny! Vždy jsou růžové, kouřové, hnědé nebo černé. Pokud se vydáte na houby, hledejte hlavně na lesních cestách, jejich okrajích a na prosluněných krajích lesů. Hlavně však sbírejte jen ty houby, které bezpečně znáte.