Vaše vánoční koncerty jsou už legendou…
I pro nás představují uzavření roku. Něco, na co těšíme řadu měsíců a snažíme se je proto pokaždé udělat jako bombu. Překonat léta předcházející a snad se to i daří. Také letos nám lidi říkali, že to bylo „maso" a někdo říká, že bez koncertu Hradního Dua by nebyly ty správné Vánoce. Už mám takový nápad, že na letošním vánočním koncertě budeme chodit do jeskyně k Ježíškovi a zpívat a hrát koledy.

Co tě jako člověka potěší během koncertu?
Záleží pochopitelně na tom, o jaký koncert se jedná. Z velkého pódia, kde svítí světla, vidíš první dvě hlavy a cítíš jen tu energii lidí, co tam někde jsou. Takže tam mě těší potlesk nebo pozitivní odezva na to, když řeknu nějakou blbost.
Na malých koncertech, jako třeba když hrajeme o Vánocích mezi knihami v knihovně, jsou to drobné mini příběhy. Třeba když přišel do knihovny tatínek s malým čtyřletým či pětiletým chlapečkem a ten měl maličké housle. Po celou dobu hrál na tu hračku s námi. Tatínek vysvětloval: „On nedal jinak, než že musí vzít housle a jít s vámi hrát."

S městskou knihovnou také těsně spolupracujete…
Je to o tom, že jsme tu potkali lidi, kteří jsou stejně nastaveni jako my. Mají plno nápadů a chuti k práci, životu i zábavě. Kdysi úplně stejně fungoval starý Divadelní bar. Stačilo, že jeden vymyslel kravinu, druhý k tomu další blbost a vznikl třeba masopust. Mnoho mega nápadů vzniklo i v hospodě Česká chalupa, kde se scházeli muzikanti.

Hodně o kapele a zajímavé zážitky z jejího zákulisí se lidé mohou dozvědět v brožuře, která vyšla k vašemu dvacetiletému výročí…
Je to pohled na Hradní Duo z jiné strany. Brožura vyšla v nákladu sto kusů, a protože je o ni zájem, chystá se dotisk dalších sto kusů. Dá se sehnat v Městském informačním centru na náměstí.

A jaké jsou vlastně nejstěžejnější plány Hradního Dua pro letošní rok?
Chceme točit nové cédéčko. Máme totiž hodně nových vánočních koled. Jeho pracovní název je zatím Vánoční zpívání. Tak se to snad, jestli seženeme peníze, povede.

Hradní Duo hodně slyší na charitu…
Ano. Máme to napsáno i na našich webovkách. Ale jsme v tomto opatrní. Chceme vždy předem a v písemné podobě vidět, oč se vlastně jedná a kam a jak peníze k případnému adresátovi, který potřebuje pomoci, doputují. Ve chvíli, kdy si to přečteme a věříme tomu, a pokud to všichni odsouhlasí, tak do toho jdeme.
Když je ale projekt nějak zamlžený, tak ne. Jsou věci, kterým nevěříme.
A pak je problém, když někdo chce, abychom zahráli na charitě v jiné části republiky, a nechce nám proplatit cesťák. Každý přeci musí pochopit, že samozřejmě na akci zahrajeme zdarma, ale náklady na cestu ze svého hradit nebudeme. To už není charita, to je krádež.
V Rakovníku je to samozřejmě o něčem zcela jiném. To se vždy můžeme domluvit. Bohužel se ale tady setkáváme s reakcemi, proč když děláme benefici, tak jdou peníze vždy na Domov Ráček. Na to je odpověď jasná. Protože chceme. Jsou to po celá léta naši dobří kamarádi a pomoc potřebují.

Trávíte spolu jako kapela i volný čas?
Když přijedeme z dopoledního fesťáku, tak je pochopitelné, že spolu ještě zajdeme na pivo. Ale dovolené spolu netrávíme. Nicméně jezdíme do Žloukovic, kde Emil slaví narozeniny, nebo je tam slaví Helča. Tam se jako parta scházíme u soudku piva.

Když má někdo z vás osobní problémy – podpoříte se?
Jasně. Když někdo přišel o práci a nebyly prachy, ta se to řešilo. Vypomohli jsme mu i s hledáním práce přes známé. Jak jsem říkal: jsme jako rodina. Třeba Emila znám už od patnácti let, to už je sakra nějaká doba…

Myslíte, že vydržíte jako kapela dalších dvacet let?
Jak říká Emil: „Jestli budou pódia bezbariérový, proč ne." Člověk si během let přivodí různá zranění. Emil má třeba po bouračce hodně rozbitou kyčel. Ale myslím, že vydržíme. To by se muselo stát, že se hodně rozhádáme. Na nervy si občas jdeme, ale druhý den se zase dáme dohromady. Víte, tohle je spolek lidí, se kterými se má člověk vždy o čem bavit.
A především jsou to srandisté. Není tam nikdo zapšklý. Nikdo, kdo by uměle vytvářel problémy. Jsme spolu dlouho a víme, jak na sebe. Fungujeme prostě jako v dobré, soudržné rodině.