S postiženými lidmi pracuje třiatřicet let a s Ráčkem je úzce spjata už od jeho vzniku. Do kontaktu s handicapovanými poprvé přišla v mateřské škole, kde dříve učila. K ní patřilo pedagogické centrum, které dětem pomáhalo a spadalo pod ministerstvo školství.

„Ale když klienti zestárli a bylo jim víc než osmnáct let, do školského systému už nepatřili. Proto jsme v Rakovníku vytvořili denní stacionář Ráček, který je i pro dospělé. V mém případě šlo o takový přirozený vývoj od školství až sem," vypráví paní Ilona.

V říjnu Ráček otevřel vlastní krámek, kde si lidé mohou koupit výrobky, které vytvořili jeho klienti. Sortiment je prý nebývale široký. „Vyrábíme toho opravdu spoustu, od nejrůznějších proutěných věcí, přes keramiku, svíčky až třeba po tkané koberečky," uvádí ředitelka.

Právě příprava otevírání vlastního obchodu teď zabrala dost času, takže nějaké velké akce ve spojitosti s adventem v Ráčku neplánují.

„Celou předvánoční dobu budeme jako už tradičně prodávat výrobky a čekají nás akce s městskou knihovnou. Vánoce s klienty si oslavíme v klidu u nás," informuje Hrušková.

Tu práce v Ráčku stále baví a radost jí udělá jakýkoliv sebemenší úspěch. „Mně stačí i to, když si v poledne všichni sednou k jednomu stolu, obědvají a já vidím, že jsou spokojení. Pohled na to, jak je celá ráčkovská rodina pohromadě, je nejhezčí," usmívá se Ilona Hrušková. Tato rodina dohromady čítá třicet pět klientů, pravidelně jich dochází kolem pětadvaceti.

Vyzdvihnout jednu věc, která se v Ráčku za osmnáct let existence nejvíc podařila, podle slov ředitelky úplně nejde.

„Vůbec fakt, že už takovou dobu jako nezisková organizace fungujeme, je skvělý. Jsou to spíš dílčí úspěchy, ze kterých se skládá celek," říká na závěr Ilona Hrušková.

Autor: Matěj Karmazín