Patří ke vzpomínce na pradávnou tradici parforsních honů v Anglii . Šlechta tehdy za zvuku lesních rohů vyjížděla na svých koních se smečkou několika desítek loveckých psů po stopě lišky. Sám název honu je odvozen z francouského výrazu „per forcé“ - silou. Jízdy daly vzniknout dostihům typu steeplechase.

Tato tradice se přenesla v předminulém století i k nám a dnes přetrvává právě v podobě jízdy na počest svatého Huberta, patrona lovu, který má svátek 3. listopadu. Liška - jezdec s liščím ohonem připevněným na rameni – se vydává první na trasu do terénu. Následuje ji lot jezdců a koní s masterem v čele. Na více lotů se rozdělují jezdci, pokud se sejde hodně koní. Může to být podle jezdeckých schopností či kondice koně.

Master je nejdůležitější osoba jízdy. Pečlivě zaznamenává veškeré prohřešky jezdců – pády nebo odmítnutí poslušnosti. Nejhorším prohřeškem jízdy je ale předjetí mastera – a nezůstane nepotrestáno – stejně jako ty ostatní se řeší při večerním soudu.