Kolik máte ve vašem sboru mladých hasičů?
Máme celkem dvacet osm dětí ve věku od 4 do 18 let.

Jak často se scházíte?
Během sezony máme schůzku dvakrát do týdne, hlavně před závody. V zimě jedenkrát za čtrnáct dní. Teď jsme připravovali materiál, aby bylo vše v pořádku. Začínáme jako první trénovat požární útoky, pak štafety, střelbu. Scházíme se u sokolovny a u hasičské zbrojnice.

Je to náročné, věnovat se mladým hasičům?
Ano je, časově a někdy i psychicky. Například ti nejmenší jsou velmi učenliví, ale někdy je těžké, udržet kázeň. Jako vedoucí pracujeme celkem čtyři dospělí. Máme děti rozdělené. Jeden vede mladší a přípravku, další starší a dorostence. Dorostenců máme pět a také soutěží. Na každou schůzku si připravujeme, čemu se budeme věnovat. Záleží to na soutěžích, které jsou před námi. Naposledy jsme trénovali požární útok kvůli Zbečnu.

Kolika soutěží se ještě zúčastníte?
Před námi je druhé kolo Plamínku v Lubné. Tam budou hlavně štafety. Se staršími pojedeme na dva dvoudenní závody, kde se plní všechny disciplíny, například štafety, CTIF, takže musíme vše natrénovat.

Jak jste spokojená s dnešním výkonem dětí?
Jsem naprosto spokojená. Jsou to jejich první závody. Když jsme měli trénink, tak pršelo. Takže tohle byl vlastně jejich první útok, co zažili.

Co vás vedlo k práci s dětmi. Je to vlastně kus života?
To ano. U nás je to velká rodinná tradice. Byla jsem mladý hasič. Trénoval nás můj otec. Pak jsme to převzali já a bratr. Před tím to byl dědeček.