Rakovník – Čtenářům Rakovnického deníku postupně představujeme sedm studentů Střední zemědělské školy v Rakovníku, kteří se zúčastnili měsíční zahraniční stáže v několika evropských zemích. Stalo se tak v rámci projektu Leonardo da Vinci. Cílem měsíčního pobytu bylo uplatnit dosavadní vědomosti a praktické poznatky při práci na zemědělských farmách, získat zkušenosti, „okouknout", jak se to dělá jinde a dále, a to především, zdokonalit znalost cizího jazyka.

Přestože pro některé byla jazyková bariéra zpočátku opravdu železobetonová, nakonec povolila a všichni zúčastnění se vrátili domů bez psychické újmy a snad i spokojeni.

Dnes vás díky vzpomínkám studenta Jaroslava Fleišera ze 3.A (tehdy byl druhák) zavedeme do přátelské rodiny v Irsku. Farma, na které Jaroslav pracoval, patří manželům Kellyovým. Ti měli dvě děti ve věku zhruba deset a třináct let.

„Byla to farma na dojení. Rodina chovala zhruba sto krav a já pomáhal právě s tím dojením, krmením telat, přeháněl jsem dobytek na pastvu a opravoval spolu s nimi a dle mých možností vše co bylo potřeba," popsal Jaroslav.

K práci prý používali starší stroje, protože ty nové jsou v Irsku hodně drahé. „Ale sloužily dobře. Jednou mě dokonce farmář nechal řídit traktor. Po minutce jsem byl upozorněn, že se v Irsku stejně jako v Anglii jezdí vlevo, takže jsem rychle přejel na druhou stranu a vše bylo v pořádku. Byl to docela zážitek," vzpomínal Jaroslav. Na rozdíl od strojů působila farma a její budovy nově. „Musel do nich investovat hodně peněz. Můj dojem je takový, že si žili dobře, že je farma bez problémů uživila. Žena farmáře byla učitelka angličtiny, ale do práce nechodila na plný úvazek. Jen tehdy, když ji potřebovali," dovysvětlil Jaroslav. Práce, kterou odváděl, prý byla pohodová. Všechno zvládal i díky tomu, že je na práci v zemědělství zvyklý z domova.

„Máme doma dobytek a musím pomáhat," konstatoval Jaroslav. Problém nastal s domluvou. Nejhorších prý bylo prvních čtrnáct dní. „Když už šlo do tuhého a já se potřeboval domluvit za každou cenu, tak jsem to napsal do počítače a použil překladač," smál se Jaroslav. Strava ho dosti překvapila. „Neměli jsme moc pestrý jídelníček. Připadalo mi, že by mohli jíst stále jen brambory. A neexistovalo tam nic jako obloha, na kterou jsme tady v Čechách zvyklí. Vařila se jednoduchá jídla a hodně se používal friťák," popsal dále Jaroslav.

Ke zvířatům měli jeho zaměstnavatelé pěkný vztah. „Chovali se k nim moc pěkně. A ty nejstarší krávy, a ty které hodně nadojily, měly dokonce jména," nastínil Jaroslav. Potěšilo ho také, že byl pozván na narozeniny, které slavil farmářův syn. „To jsme se předtím sešli se spolužačkou Eliškou, která pracovala na jiné farmě ve městě a ona mi pomohla vybrat pro něho dárek. Jen takový malý, ale snažil jsem se, aby byl pěkný. Na oslavě se tam sešlo hodně lidí. Byly tam velké stoly obložené jídlem. S dětmi farmáře jsem vycházel dobře. S klukem jsem si povídal často, a ta holčina byla velká čtenářka. Stále jsem ji viděl s knihou," dodal Jaroslav.