Kdy jste se poprvé s Otou Pavlem potkal?
Otu Pavla jsem znal od klukovských let. Bydleli jsme spolu ve stejné ulici Farského na Praze sedm. Já bydlel v čísle sedm, on v čísle tři. Hráli jsme na ulici s tenisákem fotbal. Znali jsme se velmi dobře. Pořád jsme se stýkali i v dospělosti a bydleli ve stejné ulici. Když jsem začínal hrát fotbal za Duklu, on už se stával spisovatelem a mezi lidmi už měl dobré jméno. 

Ota Pavel byl velký člověk, jak na něj vzpomínáte?
Byl ohromný, výborný kluk. I když byl už slavný, nikdy ze sebe nic nedělal. Dodnes si jeho knihy čtu.

Byl s vámi s fotbalisty i v zahraničí?
Ano, já byl ve Slávii a hrál jsem za Duklu Praha. Vyjeli jsme do USA a on jel s námi jako redaktor. Ze zájezdu pak napsal knihu. Bylo to v roce 1961, 62, nebo 63. Byli jsme tam třikrát, který rok tam jel námi Ota Pavel, si nepamatuji. Byl hrozně pracovitý. Letěli jsme přes oceán a on při tom udělal rozhovor s kapitánem letadla.

Prý s vámi i trénoval?
Ano, chtěl poznat, jak je fotbal a příprava náročný. Trénovali jsme v Central parku a on s námi. Samozřejmě byl pomalejší a neměl takovou výdrž. Ale byl zarputilý, že to nedal na sobě znát. 

Dostat se tehdy do světa, nebylo jen tak. Jak jste to prožívali?
Byl to krásný zájezd. Trval šest neděl. Pobývali jsme hlavně v New Yorku, pár zápasů jsme odehráli v Chicagu. 

Podíval jste se někdy s Otou Pavlem k Berounce?
Nevzpomínám si. Když jsem hrál závodně fotbal, tak na to nebyl čas. Ale přece jsem tu s ním jednou byl, ale až po skončení fotbalové kariéry. Od té doby ne, ale postavil jsem si chatu na Berounce.

Jak dlouho jste působil v Dukle Praha?
Tam jsem hrál dvanáct let. Sešli jsme se tam výborná parta, například Josef Masopust, Svatopluk Pluskal. Fotbalu vděčím za to, že jsem si udělal státnici z angličtiny. Jezdil jsem do světa pak jako vedoucí nebo novinář. Rád na to vzpomínám, byla to silná éra. 

Po skončení fotbalové kariéry jste dělal co?
Byl jsem redaktorem. Nejprve ve čtrnáctideníku Zápisník. Měl jsem blízko k Otu Pavlovi, protože on byl ve vydavatelství Naše vojsko, psal do Československého vojáka, takže jsem od něj ledacos pochytil. Pak jsem byl v Rudém právu. Pořád jsem psal sport. Díky tomu jsem se často dostal do zahraničí. S fotbalem jsme sjezdili celou Evropu, v Americe jsem byl třikrát.

Jste pořád věrný fotbalu? Co děláte nyní?
Teď si užívám důchodu, ale fotbalu jsem pořád věrný. Na Duklu chodím pravidelně na tréninky. Občas se proběhnu na Julisce. Chci se alespoň trochu udržet v kondici. |Zatím mě netrápí žádné choroby, myslím, že je to díky sportu. Hraji tenis, plavu.