Maturitní zkouška čeká letos mimo jiné také studenta rakovnického gymnázia Jakuba Zechovského. A čím je Jakub tak zajímavý, že jsem právě jeho požádala o rozhovor? Jednak se mu už podruhé podařilo zvítězit v celostátní soutěži Komenský a my. A jednak sepsal skvěle esej na téma Svoboda slova. Byla tak vydařená, že s ní vyhrál Cenu Bronislavy Müllerové.

Takže Jakube… Nejprve nám představ soutěž Komenský a my.

Pořádá ji Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve spolupráci s Unií Comenius a Základní školou J. A. Komenského Brandýs nad Orlicí. Letos byl už 10. ročník této celostátní literárně historické a výtvarné soutěže pro děti a mládež. Vyhrál jsem ji už v loňském roce a letos opět. I když o první místo jsme se podělili letos dva. Také jsem tam dostal cenu Pardubického kraje. A to právě za to, že jsem tuto soutěž vyhrál dvakrát za sebou. Ze školních kol, jichž se účastní přes deset tisíc dětí, postupují do ústředního kola autoři zhruba pěti set prací. Tito soutěžící z mnoha míst naší země reprezentují všechny kraje České republiky.

I letos byl nějaký přídavný kulturní program…

Celá řada. Třeba divadelní představení, koncerty klasické hudby. Letos také například projekce filmů J. A. Komenský a Přerov, O nápravě věcí lidských, Komenský ve výtvarné výchově. Zajímavá určitě byla beseda o brazilské škole Comenius v Saõ Paulu. Kromě toho se soutěžící účastní výletů do míst tematicky spojených s Komenským nebo zaměřených na dějiny Jednoty bratrské, jíž byl Komenský významným představitelem.

S jakým tématem jsi letos pracoval?

Každá doba měla svou představu o vzdělanosti – co je podle vás skutečná vzdělanost a jaké k ní vedou cesty.
Sepsal jsem takovou historickou reflexi, vzdělání v dějinách – jen lehký nástin. Takový můj vlastní názor.

Konkrétně…

Dnes je za vzdělání považováno mnoho věcí, jen ne to, co vzdělání opravdu je. Papír na to, že máme nějakou vysokou školu, ještě nezaručuje, že člověk opravdu vzdělaný je.

Je někdo, o kom s určitostí víš, že je vzdělaným člověkem a vážíš si ho pro to?

Vážím si třeba kardinála Dominika Duky. Nedávno jsem například četl jeho knihu rozhovorů a ukázalo se, že má hluboké znalosti z více oborů.

A cena Bronislavy Müllerové v Brně?

( Soutěž připomíná zásluhy žen a mužů – málo známých, a dnes už téměř bezejmenných, kteří se podíleli na tvorbě, technické produkci, reprodukci a distribuci nepovolených tiskovin, tzv. samizdatu, v době nesvobody v letech 1948 – 1989. )
To jsem vyhrál s esejem na téma: Svoboda slova. Akci podporuje vzdělávací nadace Jana Husa. Ta podporuje vzdělanost a kulturu. Takže jsem, což bylo příjemné, vyhrál i nadační příspěvek 10 tisíc korun. To je trošku rozdíl oproti cenám, které člověk běžně vyhrává…

Tak jaký je tvůj názor na svobodu slova…

Je to základ demokratického právního státu. V té eseji jsem se snažil ukázat, co vlastně znamená výraz slovo čili řecky logos. Má mnoho významů ve filozofické a teologické rovině. Slovo bychom měli vnímat jako něco posvátného. A je třeba brát na zřetel, že každý člověk má svůj názor a neměl by mu být nikým brán.

Sleduješ práci médií, která se slovy a informacemi pracují?

Se svobodou slova se musíme naučit zacházet. Čtyřicet let byli ve státě u moci komunisté a svoboda slova prostě nebyla. A stále jsou v dodržování zásad svobody slova mezery. Vážná diskuse je třeba na téma nechat svobodu slova těm, co svobodu slova popírají… Média by se měla snažit být co nejvíc nezávislá. Vždy dopřát svobodu slova jednotlivým stranám, které se zabývají nějakým určitým problémem. To je hodně důležité – objektivita. Pokud jsou noviny a televizní zpravodajství v něčem nějak zainteresované, tak je to hned vidět.

Letos maturuješ a čeká tě studium na vysoké škole…

Ve státní části mám angličtinu a češtinu, a to vyšší úroveň. Jsem snad jediný, kdo si dal vyšší úroveň a ne zcela dobrovolně. Je to proto, že je možná bonifikace k přijímacím zkouškám na vysoké školy. Tak proto.
Ve školní části mám dějepis a základy společenské výchovy.
A pokud vše dobře dopadne, tak se dostanu na Univerzitu Karlovu. Na práva.