Mezi autory a realizátory nápadu patří i Jana Jakubíčková. Je ředitelkou a učitelkou tohoto školního zařízení, které nese název Pivoňka.

V jaké fázi jsou nyní vaše snahy o otevření školy ve Chříči?

Intenzivně rekonstruujeme budovu, ve které by nová škola měla být. V lednu jsme dokončili jednání s krajem o zapsání našeho zařízení do rejstříku škol Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. Nyní čekáme na vyjádření. Věříme, že vše dopadne dobře a stihneme realizovat dubnový zápis. Přijali bychom letos s ohledem na kapacitu školy osmnáct dětí. Spustili jsme web školy, máme za sebou letáčkovou kampaň, takže se nám hlásí další zájemci.

Kolik jich je?

V tuto chvíli je jich šestnáct. Jsou mezi nimi i děti z Rakovnicka. Například z Milíčova a Všesulova. Kolik ale nakonec přijde dětí k zápisu, se dozvíme opravdu až v dubnu. Zápis je 28. dubna.

Zchátralé  objekty bývalé živočišné v Kolešově
Opuštěné zemědělské areály často hyzdí obce

Jak přišel nápad na školu ve Chříči?

Škola v Chříči kdysi byla. Jenže pro nedostatek žáků došlo v roce 2008 k jejímu uzavření. My jsme ve Chříči koupili budovu barokního pivovaru už s vidinou toho, že pomůžeme málo rozvinutému regionu. Dění v obci jsme částečně oživili pořádáním různých kulturních akcí. Postupně se nám podařilo pivovar otevřít a nyní je donátorem školy. Její rekonstrukce je totiž velmi finančně nákladná. Ve chvíli, kdy se do Chříče i do okolních obcí přistěhovaly další mladé rodiny z měst s dětmi předškolního a školního věku, bylo nutné začít řešit i školu. Utvořila se zde skupina rodin, které by chtěly inovativní malou vesnickou školu. Ti všichni nás podpořili, abychom do otevření školy šli. Začali jsme ji tedy řešit už v minulém roce před prázdninami. Začali jsme podnikat všechny legislativní kroky k tomu, aby zde škola mohla vzniknout. Kraj naši aktivitu velmi podporuje. Vnímá izolovanost a nerozvinutost této oblasti. My věříme, že škola i pivovar budou do budoucna tím motorem, který ji nastartuje, oživí.

Kolik budete otevírat tříd?

Od září děti přivítáme v jedné velké třídě. Tu právě renovujeme. Hotová je tělocvična, kancelář a školní družina. Ještě také pracujeme na sociálním zařízení a šatnách. Vše by mělo být do června hotové. Docházet k nám budou děti ve věku prvních, druhých a třetích tříd. Chceme cíleně dělat věkově smíšené třídy. Takže tento rok budeme otevírat první trojročí. Chceme vycházet z výchovného systému Marie Montessoriové, který je založen na novém pohledu na dítě a výuku. Novým věcem se žák učí pro uspokojení sebe sama a kvůli vyučujícímu. Výuka se provádí bez zbytečného stresu ze špatných známek. Marie Montessoriová vycházela z toho, že každé dítě je jiná osobnost a pracuje odlišným tempem. Zbytečný stres je totiž vede k tomu, že nechtějí dosahovat lepších výsledků. Raději dosahují nižších, aby neudělaly chybu. A to není dobré. U nás budou brát děti chybu jako možnost dalšího růstu. To, co jim nepůjde, budeme v klidu procvičovat. Děti se pak nebudou bát zkoušet nové věci. Klade se velký důraz na to, aby mohly pracovat svým vlastním tempem. Chceme také dělat projektové vyučování, při kterém se propojují vyučovací předměty. Používá se při něm badatelsky orientovaná výuka. Děti si stanovují hypotézy, které si pak ověřují v praxi.

Jak jste na tom personálně?

Ve třídě bude jedna hlavní učitelka, asistent pedagoga a já budu kromě ředitelování učit ještě výchovy a projekty. Asistent bude dělat také vychovatele v družině.

Kladeňák Luděk Švorc vystavuje fotografie Magie vody v roubence Lechnýřovna. (v kožené bundě sedí na lavičce)
Magické fotografie Luďek Švorc vystavuje v roubence