Že konkurence šestnácti účastníků, nejlepších diskutérů z osmi středo- a východoevropských zemí, bude tvrdá, to tušila. Ale že se nedostane ani do semifinále, to jí vzalo. „Ne kvůli mně, ale kvůli spolužákům“, vysvětluje. „Celý týden mi sem od nich chodí maily a vzkazy, jak na mně myslí a drží mi palce. A jak to určitě zvládnu! Taky je mi to líto kvůli mamince. Té jsem to chtěla dát jako takový dáreček“, vysvětluje Jana.

Ona sama měla přitom z kvalifikačních kol docela dobrý pocit. Také její jazykové znalosti jsou dobré. Konec konců mluví německy už řadu let i doma s nevlastním otcem a umění debatovat se učí na jejím gymnáziu dokonce povinně. Což její spolužáci mnohdy nasazují i v každodenním životě. „Když třeba chtějí na rodičích zvýšit kapesné, tak použijí strategii debatování a ten rodič jim ani nemá co odpovědět“, směje se Jana.

V mezinárodní soutěži „Mládež debatuje“, pořádané německým Goethe Institutem a financované několika německými nadacemi, ale v prvé řadě o znalost cizího jazyka nejde. Rozhoduje informovanost o diskutovaném problému, schopnost argumentovat, naslouchat oponentům a věcně reagovat na jejich připomínky. Otázky znají účastníci sice předem, ale teprve před zahájením debaty si vylosují, zda budou zastávat stanovisko pro nebo proti. Daniel Vodrážka, jeden z koordinátorů soutěže, k tomu podotýká: „Cílem je naučit mladé lidi, že nic není černobílé. A všichni účastníci potvrzují, že právě to je nejvíc obohatilo. Protože když mám na věc určitý názor, tak už jen hledám, co mně v tom podpoří a nic jiného mně nezajímá“.

Janin výsledek ale rozhodně za žádné zklamání nepovažuje. „Ačkoliv se ani Jana, ani Gabriela Vašátová ze Zlína, které v květnu zvítězily v národním kole, nakonec nedostaly do mezinárodního finále, je úspěchem už to, že tady byly a se ctí obstály“. Také Ansgar Kemmann z německé nadace Hertie, který je u tohoto debatního hnutí od počátku, dosvědčuje, že úroveň všech diskusních kol v Kyjevě byla špičková a porota to měla opravdu těžké. Účastníci ze střední a východní Evropy jsou podle jeho názoru dokonce svědomitější a pilnější než jejich němečtí vrstevníci. „Tady si mladí lidé ještě uvědomují, jaký je to dar, svobodně diskutovat. U nás v Německu to už mnohdy zapomněli“.

O čem se debatovalo?

Konkrétně se v Kyjevě debatovalo například o integraci postižených dětí do běžných tříd, nebo o tom, zda mají výběrová řízení na pracovní místa probíhat anonymně nebo ne. Ve finále debatní otázka zněla, zda se mají všechny evropské země zavázat zákonem, že přestanou v dohledné době využívat jadernou energii. Porotu přesvědčila sice nejvíc Estonka Anett Lymarová, které los přisoudil být pro zákaz, zvítězila však nikoli kvůli této pozici, ale právě pro způsob, jakým debatovala. Soutěžící se v něm orientují neomylně. Jana Daniela Šabatková si například vzpomíná, jak jednou při přenosu z parlamentu viděla řečnit jednoho z poslanců přes dvanáct minut. „Když jsem pak ten projev rozklíčovala, tak řekl pouze jeden jediný fakt a pak už pořád jen opakoval totéž kolem dokola“.