Krupá – Na úvod je třeba připomenout osobní motto ředitelky a jednatelky Agentury Helas s.r.o Heleny Kohoutové, neboť je pro tento rozhovor zcela zásadní: „Vedle transformace snů v realitu, nejen slova jako podpora, solidarita, ohleduplnost, ale zejména činy by měly být základní součástí našeho života. Věřím na spolupráci mezi lidmi, bez rozdílu pohlaví. Jsem však žena, která nikdy nestála stranou a byla vždy velmi aktivní. Zajímají mě proto osobní a profesní příběhy žen. Díky soutěži a mému dámskému klubu a dalším aktivitám tak spoluvytvářím příležitosti, jak tyto talentované a šikovné ženy podpořit a inspirovat je v jejich činnosti a životě."

Helena Kohoutová je spoluzakladatelkou prestižní celorepublikové soutěže OCENĚNÍ ČESKÝCH PODNIKATELEK. Letos se konal její šestý ročník, a také Rakovnicko mělo v soutěži svoji zástupkyni. Slavnostního vyhlášení vítězů šestého ročníku se zúčastnila jako finalistka jednatelka a majitelka firmy STOPRO BEK s.r.o. střešní systémy Jarmila Fabišková.

Jak vaše firma z Rakovnicka nakonec zabodovala a jak vypadal slavnostní galavečer?
Ocenění českých podnikatelek probíhalo ve třech kategoriích. Dle obratu bylo rozděleno na malou, střední a velkou společnost. My postoupili do finále mezi devět nejlepších společností, což je pro nás ohromný úspěch. Nepřivezli jsme sice medaili, ale i tak si myslím, že dostat se mezi devět nejlepších společností stoprocentně vlastněných ženou ve středním podnikání v celé České republice je úžasné. Ceremoniál probíhal v panoramatickém sále ZOOM Kongresového centra v Praze. Večerem provázel neskutečně vtipný Tomáš Hanák. Moc jsem si vyhlášení užila. Z finále pro nás pramení celá řada výhod. Jsme čestným členem Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky, přičemž je pro nás členství zdarma. Díky tomu jsme zváni na různá setkání. Nejbližší je plánováno na 19. listopadu, kdy proběhne Den podnikatelů na téma „Jakým směrem se bude ubírat tuzemská ekonomika". Dále nás těší členství v dámských klubech Helas a klubu Oceněných českých podnikatelek.

Jakým způsobem se vaše firma dostala mezi nominované?
V květnu mi přišel e-mail, na který jsem nereagovala. Většinou chodí e-maily, kde nás chválí a pak z toho vznikne to, že jsme báječní a ten, kdo nás chválí, nám vytvoří certifikát, když si za to zaplatíme. Od toho už jsem se oprostila, takže když email přišel, tak jsem ho považovala za jeden z mnoha. Následně mi paní Kohoutová jako zakladatelka a ředitelka projektu volala a rozhovor byl poměrně dlouhý. Já stále nevěřila tomu, že jsme něčeho takového mohli dosáhnout, že si z nás nikdo nedělá legraci, nebo potažmo že od nás opravdu nikdo nebude chtít peníze. Paní Kohoutová mě přesvědčila následným e-mailem, podklady, odkazy na webové stránky, že je to skutečně regulérní soutěž. Stále jsem pochybovala, přestože mi chodily pozvánky na klubová setkání, až jsem konečně na konci srpna vyplnila přihlášku a dotazníky a vše poslala.Nominováni jsme byli na základě ekonomických výsledků za poslední čtyři roky. Jako právnický objekt jsme tyto výsledky povinni zveřejňovat na statistickém úřadě. Soutěž OCP vyhodnocuje firmu, která je stoprocentně vlastněna a řízena ženou. Sedmdesát procent hodnocení vychází právě z ekonomických výsledků nominovaných firem za poslední čtyři roky. A těch zbylých třicet procent hodnocení vychází z dotazníků, které jsem následně dostala, a ze setkání s porotci. Byla jsem mile překvapena. Bylo hodnoceno cca 11 800 firem. Pak přišlo semifinále, kde bylo přes tři sta žen. S tím, že ekonomické výsledky nás vynesly na 106. nebo 110. místo. A pak už tu bylo finále, do kterého postoupilo 47 žen. Po rozdělení firem podle obratu jsme mezi prvními devíti v kategorii Středních firem. Neuvěřitelné! Nominace do projektu probíhají na základě finanční analýzy odborného garanta CRIF-Czech Credit Bureau z veřejně dostupných údajů všech společností v České republice. Je to pro mě velké překvapení a velká pochvala.

Jaké jsou ženy podnikatelky?
Úplně stejné jako ty ostatní: většinou chodí do práce, vozí děti na kroužky, vaří, pečou, štrikují…(smích) Ale je fakt, že za ženami, které podnikají je vidět jasný výsledek. Jejich ekonomické výsledky hovoří samy za sebe. Nemají potřebu se s tím na rozdíl od mužů někde chlubit, chvástat se a kolikrát si to ani samy neuvědomují, jaký kus práce za sebou mají. Až když jsme byli nominováni, tak se člověk zastavil, a řekl si: „Ano, my to podnikání děláme úplně jinak a zjevně dobře." A že přesto, že fungujeme tady na tom našem malém rakovnickém písečku, v malém množství lidí, tak že naše práce nese výsledky, které se probojovaly až k tomuto ocenění.

Jak se vám vede jako firmě v současné době?
Máme dva velké obchodní partnery, díky kterým jsem začala a díky kterým máme možnost nakupovat za nejlepší ceny. Stavebnictví se krize dotkla, dotkla se ho hodně. Kolem nás mnoho stavebnin zavírá. Ekonomické výsledky šly hodně dolů. Ale nám to tady pořád frčí. Neříkám, že by to bylo zcela ideální, prostě to jde. Na výplaty a podporu potřebných máme :-)
Možná je to tím, že to máme postavené jinak. Kolikrát jsem si říkala, jestli je to dobře, že to děláme tak poctivě s osobním nasazením, s osobními vztahy, které máme jak s dodavateli, tak se zákazníky. Máme tu takovou velkou rodinu. Ale ocenění bylo pro mě potvrzením, že to děláme správně. Poctivá práce a úsměv se prostě vrací.

Něco k historii firmy?
STOPRO BEK s.r.o byla založena 20. prosince roku 2004 jako pokračovatel STOPRO sdružení fyzických osob, které už funguje od roku 2001 jako nástupce firmy Střechy 3000 (Kněževes).

Jak vás vůbec napadlo, jako ženu, jít do stavebnictví?
Se mnou si pohrál osud. Skončila jsem druhou mateřskou dovolenou. Měla jsem dva syny a potřebovala takovou práci, která by mi umožnila určitou časovou flexibilitu, neboť jsem bydlela v malé vesničce Dučice. Našla jsem v novinách inzerát, že nově vzniklá firma hledá zakázkářku. To slovo mě zaujalo. Zajímalo mě, co to vlastně znamená. Tehdejší štiky ve střechách, pan Pecha s panem Bednářem, chtěly založit firmu, která by prodávala střešní krytiny a doplňky na západ od Prahy. Tam ještě neměly pokrytí. A že by pro to potřebovaly obchoďáka. Nazvaly to honosně zakázkář. Obchod mě vždy bavil. Mám k tomu asi nějaké geny poděděné jak po mamince, tak především po dědečkovi.
Takže jsem se zúčastnila konkurzu. Dostala jsem se do finále mezi poslední čtyři a nakonec jsem dokázala konkurz vyhrát. Tak jsem se dostala ke střechám.

Druhou část rozhovoru najdete v sobotním vydání Rakovnického deníku.