Před závodem si každý vytáhl z klobouku číslo stanoviště a tam se usadil. Musel mít šťastnou ruku, protože u šanovského rybníka se rybáři netočili a zůstávali až do konce na jednom stanovišti. Chytalo se od sedmi do čtrnácti hodin. Velcí kapři putovali do kádí, protože každý účastník na konci dostal kapra. Když neměl štěstí a nechytil si ho, chytili mu ho vlastně kolegové. Už během dopoledne někteří tahali celkem slušné kousky, například kapra padesát osm centimetrů. Největší zatím byl šedesáticentimetrový.

Pan Miroslav Filip ze Šanova se zatím mohl pochlubit dvěma malými okouny, které chytal na červa. „Moc neberou. Budu jim tam muset hodit budíka, aby se probrali. Asi ještě spí, nebo je jim zima," uvažoval s úsměvem. Zatím příliš nerybaří, ale chtěl by. „Lístek ještě nemám, tak si chodím zarybařit na závody. Byl jsem v Kněževsi a účastním se i výlovu tady," vysvětlil Filip.

O kousek dál seděl s otcem Luboš Flachs. Tomu také zatím štěstí moc nepřálo. „Jinak rybaříme s tátou na Rotavě. Už jsem chytil kapra, nějaké sumečky a úhoře. Chytám na žížalu," popisoval Luboš. Rybářskou vášní ho nakazil Jakub Vágner a on pak nakazil i tatínka.

Do Šanova se kromě domažlických a rybářů z Rakovnicka vypravili také z Mariánských Lázní, Karlových Varů, Loun. Dozvěděli se to z internetových stránek. Kolem rybníka zasedlo celkem čtyřicet dva dospělých i dětí. Chytali kapra, štiku, lína, amura, tolstolobika. Úlovky se měřily od dvaceti centimetrů výše a počítaly se všechny dohromady.

Na nejlepší rybáře čekala pěkná odměna. První si odnesl divoké prase, druhý sele, třetí rybářské potřeby. Vlastnit rybník popisuje Zdeněk Netrh jako kupu starostí s krmením ryb, zlobením se s lidmi a práci. „Já sám rybář nejsem. Prut mám, ale nějak mě to nebaví. Jestli jsem během čtyř let tady vytáhl dva kapry na prut," přiznal se Zdeněk Netrh. Po závodech bude následovat výlov první sobotu v prosinci. Ten se tu odehraje každý rok. Nesloví se ale všechny ryby, pouze pro lidi, kteří přijdou.