O čem Krokodýlova kapela vypráví?
Je to rodinná knižní komedie, která vypráví o krokodýlovi, co si s baskytaristkou vlkem, bubeníkem žralokem a manažerem křečkem založí kapelu The Predators. Má se z ní stát nejlepší hudební skupina na světě. Jenže při cestě na vrchol budou hlavní hrdinové muset překonat řadu překážek a naučit se fungovat pospolu jako tým. Je to velmi volné pokračování sbírky povídek Rockové příběhy pro malé rebely. Snadno ho pochopí a užijí si ho ale i ti, kdo první díl nečetli.

Jak dlouho trvá sepsat takovou knížku?
Nejdříve si rozepíšu, co jsou které postavy zač. Odhalím jejich největší přednosti i slabiny. Pak si vytvořím suchý popis děje, v němž je s jejich nešvary konfrontuji. Rovnou si u toho promýšlím i kompozici jednotlivých kapitol a snadno odhalím, jestli příběh někde nemá díry. Až pak se pustím do psaní hrubého tvaru. Když je hotový, ještě ho několikrát pročítám a edituji. U Krokodýlovy kapely mi tento proces zabral zhruba půl roku.

Lednové tvoření v Kreativním kroužku Agátka Rakovník.
PODÍVEJTE SE: Děti na kreativním kroužku malovaly na sklíčka a tvořily sněhuláky

Inspirujete se při psaní zážitky z vlastních vystoupení, nebo tím, co jste zažil na koncertech?
Zpívám v rakovnické rapmetalové kapele Monaste, a přestože vznikla teprve v roce 2018, už jsme zažili spoustu veselých historek. Řadu zkušeností z hudebního prostředí jsem ale začal sbírat ještě předtím. Moderoval jsem klubové akce, festivaly, televizní pořady o muzice, psal do hudebních magazínů, recenze, reportáže, dělal jsem rozhovory se známými osobnostmi a navíc spolupracuji s divadlem RockOpera Praha. Stal jsem se díky tomu svědkem mnoha situací, které se nakonec objevily v knihách Rockové příběhy pro malé rebely a Krokodýlova kapela.

Hroziví hudebníci

Krokodýl, žralok, vlk, křeček. Proč jste zvolil zrovna taková zvířata?
Chtěl jsem, aby si The Predators v knize budovali svůj mediální obraz jako na první pohled hroziví hudebníci. Baví mě kontrast mezi trojicí zvířat, která jsou v přírodě predátory, a malým upoceným křečkem, jejich manažerem. Přitom je ale ve skutečnosti právě křeček ten nejdrsnější v partě a také se z nich dokáže nejvíce naštvat. Zbytek kapely k němu chová velký respekt.

Byli pro ně inspirací nějací vaši kamarádi, kteří vám je připomínali?
Také. Každá postava je slepenec. Zahrnuje nějaké moje vlastnosti a nějaké vlastnosti lidí z mého nejbližšího okolí. Některé jsou dokonce inspirovány i velkými osobnostmi z hudebního prostředí. Křeček například našel svůj základ v Peteru Grantovi, legendárním manažerovi Led Zeppelin. Grant byl ale ve skutečnosti obrovský hřmotný chlap, zatímco křeček vypadá oproti The Predators jako drobek. Temperamentem ale svému předobrazu odpovídá celkem dost.

Kolik má kniha stránek a proč jste zvolil právě takovýto rozsah?
Pokud si dobře vzpomínám, v tisku by měla mít kolem 100 stran. Přiznám se, že když píšu, příliš nad rozsahem nepřemýšlím, měl by být přesně takový, jak vyžaduje příběh. Vyprávění se nesmí zbytečně natáhnout, ani nesmí ošidit čtenáře. Většinou ale u mě platí, že tvořím velmi krátké útvary. Jdou mi nejlépe a také mě nejvíce baví. Dlouhé spisy nikdy nebyly mojí silnou stránkou. Myslím, že díky tomu se moje tvorba může stát atraktivní také pro lidi, kteří jinak nečtou vůbec a tlusté knihy je děsí.

Rakovničtí boxeři se zúčastnili výběru talentované mládeže.
OBRAZEM: Mladí rakovničtí boxeři si na soustředění vyzkoušeli i zdravovědu

Dal jste si záležet, aby byla kniha pro více generací, tedy ty starší, aby pobavila, a ty mladší i v něčem poučila.
Přesně tak. Nešlo mi o to napsat knihu vyloženě pro děti, ale pro celou rodinu. Pokud se k ní budou hlásit jak dospělí, tak děti, udělá mi to samozřejmě velkou radost. Ale to se dozvíme jen v případě, že se nám do 15. února podaří vybrat v crowdfundingové kampani částku potřebnou pro vydání Krokodýlovy kapely.

Co vás vedlo k tomu sepsat Krokodýlovu kapelu, pokračování Rockových příběhů pro malé rebely? Přibývaly zážitky, nápady a myšlenky, které jste potřeboval dostat ven, nebo to bylo už předem plánované?
Bylo to plánované. Už v době vydání prvního dílu jsem věděl, že jsem k tématu neřekl zdaleka vše a že svět, který jsem si vymyslel, skýtá potenciál. Chtěl jsem napsat pokračování, které bych uchopil trochu jinak než Rockové příběhy, v nichž každá povídka vyprávěla úplně novou historku o někom jiném. Krokodýlova kapela sleduje jednu skupinu postav a v tom, jak jsou povídky poskládané za sebou, funguje chronologičnost.

Přeji si další díly

Plánujete další díly?
Spíš si je přeji. Napsat je, není problém, dokonce je už mám vymyšlené. Vydat je, ale dá trochu zabrat. Nyní čekám, jak dopadne online předprodej Krokodýlovy kapely. Nabízíme v něm knihu za zvýhodněnou cenu, trička, placky a dokonce si mě lidé mohou objednat i s kytarou přímo k sobě domů, kde jim zahraji a něco i přečtu, budou-li chtít.

Co se stane, když se kniha nezafinancuje?
Systém vrátí přispěvatelům peníze automaticky zpět a já začnu hledat jinou cestu, jak Krokodýlovu kapelu zrealizovat.

Co vaše inspirace? Už jste takové zvířecí příběhy, komiksy a podobně někdy četl?
Myslím, že jsem narazil jako dítě například na komiksy s Kačerem Donaldem, kde se objevil Mick Jagger, nebo spíš něco, co na něj mělo odkazovat. Vím, že vznikl animovaný film Rock Dog, který se ale moc do povědomí nedostal a vyšly na něj docela vlažné recenze. Přiznám se, že jsem ho ani neviděl. Připadalo mi, že nějaká knižní série, která hlásá: ‚Tohle je zábava pro rockery a rockerky všech generací,‘ tady chybí. I proto jsem začal kdysi psát Rockové příběhy pro malé rebely. Shodou okolností jsem ve stejném období dostal ten samý nápad jako Guns N’ Roses, kteří krátce po vydání mé prvotiny prohlásili, že připravují rockovou knihu pro děti. Samozřejmě nehledám nějakou souvislost mezi mým a jejich projektem, silně pochybuji o tom, že se k nim doneslo, že v Česku něco takového už vyšlo. Ale přinejmenším mě ta náhoda pobavila.

Předseda Rakovnického ornitologického spolku Fénix Milan Tichai při nedělním sčítání na Červeném rybníku ve Mšeci.
OBRAZEM: Na Rakovnicku a Kladensku probíhalo sčítání vodního ptactva

Byly inspirací i filmy, jako například Škola ro(c)ku?
Školu ro(c)ku mám moc rád, to je opravdu rocková komedie pro celou rodinu, jak má být, a nějakou inspiraci jsem v ní možná našel. Velice mě ale ovlivnily filmy studia Pixar jako Hledá se Nemo nebo Toy Story, a sice v tom, že vás dokážou ohromit ať je vám deset, nebo třicet. Miluji jejich postavy a příběhy. Tvůrci z Pixaru měli údajně kdysi prohlásit: ‚Neděláme filmy vyloženě pro děti, děláme filmy, na které bychom chtěli sami chodit do kina.‘ S tím se zcela ztotožňuji.

Jak vás baví autorské čtení, které je součástí vaší činnosti?
Velmi. Autorské čtení pro mě hraje obrovskou roli. Rockové příběhy jsou psané tak, aby fungovaly co nejlépe, když se čtou nahlas a mění se u nich hlasy. To samé platí i pro Krokodýlovu kapelu. Snažím se autorská čtení pojímat jinak, opravdu jako zábavnou show. Čtenáři se o tom ostatně mohou přesvědčit sami. 30. ledna v pět hodin odpoledne pořádáme ve spolupráci s městskou knihovnou v rakovnické Roubence literárně-rockové odpoledne, při němž poprvé před lidmi přečtu příběhy z Krokodýlovy kapely. Na akci zahraje i skupina Rock Slaves, vystoupí se speciálním akustickým setem.

Jiří Štraub
(*1994, Kladno)
Vystudovaný scenárista a písňový textař. V současnosti novinář, webeditor Deníku, rád hraje sousedům v hospodě na kytaru a o víkendech se potlouká po klubových pódiích s rapmetalovou kapelou Monaste. Spolupracuje s divadlem RockOpera Praha a relaxačně chodí na box. Svoji první knihu Rockové příběhy pro malé rebely vydal v roce 2020. Nyní na ni chce navázat volným pokračováním s názvem Krokodýlova kapela. Věnuje se také fantasy a science-fiction, jeho povídky z této oblasti se objevují v magazínu XB-1. V minulosti se věnoval hudební a filmové publicistice. Moderoval také tři hudební pořady na TV Rebel.