Ale není to žádné přísné zkoušení, spíše hra. Paní učitelka si s Vojtou povídá nad obrázky. Pak jdou ještě k tabuli. Vojta poznává písmenka i mláďata hospodářských zvířat. Nakonec si Vojta, stejně jako každý budoucí prvňáček, sedne k paní učitelce logopedce a vyjmenovává obrázky v knížce. Vše zvládá dobře.
„Do školy jsem se těšil," prohlašuje. A maminka Andrea dodává: „Na dnešek jsme se nijak zvlášť nepřipravovali, aby se Vojta zbytečně nestresoval. Jinak doma pracuje, aby si procvičil jemnou motoriku, a kreslí. Školu v Lužné jsme si vybrali, protože tu bydlíme, tak aby Vojta nemusel dojíždět."
Mezi tím, než si budoucí žáci popovídají s paní učitelkou, rodiče si vyřídí všechny potřebné doklady.
Když prvňáčci všechno splnili, dostali vysvědčení s názvem Už jsem školák, pak ještě knížku pro prvňáčky. Nakonec si vybrali dárek. Keramickou kočičku pro ně vyrobili žáci z první až čtvrté třídy na keramickém kroužku. Papírového soba s lízátkem zase děti ve družině.
Budoucí prvňáky a jejich rodiče vítali v Základní škole Lužná žáci a žákyně z osmé třídy v různých kostýmech nebo šatech.
„Děti a rodiče přivítáme, odvedeme je do vedlejší třídy a pak k zápisu," popisovala za všechny Eliška z osmé třídy. Vítat budoucí prvňáky ji baví, dělá to už poněkolikáté a pokaždé se sama přihlásí. Na svůj zápis ráda vzpomíná. „Bylo to tady v naší škole a vzpomínám si, že jsme se fotografovali s nějakými plyšáky, a to se mi líbilo," vybavila si Eliška.⋌
