V nově otevřeném Rychta music baru se uskutečnil křest LP desky této úspěšné rakovnické shoegazově laděné kapely Manon Meurt. Ta si jako hosta pozvala pražskou indie kapelu We Are Analogs. Kapela sbírá příznivé ohlasy od fanoušků, kritiky i kolegů muzikantů. V létě jste mohli Manon Meurt vidět a hlavně slyšet například na festivalech – Pohoda (Slovensko), Colours of Ostrava či Beseda 
u Bigbítu.

Zahráli si ale také 
v chorvatském Záhřebu nebo 
v Budapešti. Pozitivní ohlasy na debutové EP Manon Meurt sbírá 
i na zahraničních hudebních blozích, jako jsou anglický Just Music That I Like či japonský Muso. Křest v intimním prostředí baru se sice musel odbýt v poněkud zkrácené formě (účinkující ho stopli z důvodu dodržení nočního klidu v deset hodin večer), ale přesto ho kapela hodnotí jako příjemný zážitek. Kmotrem, vlastně kmotrou alba se stala jejich dlouholetá kamarádka 
Markéta Polívková. „We Are Analogs jsou také naši kamarádi a byli jsme rádi, že tu mohli s námi pobýt," shodli se členové kapely. Na fotu zleva vidíme: Jirku Bendla, Simonu Kuchárovou, Vojtu Pejšu a Kateřinu Elznicovou.

Řada hudebních kritiků i fanoušků o téhle rakovnické čtveřici hovoří jako o největším objevu nejen právě končící letní festivalové sezony. Manon Meurt (Simona Kuchárová, Vojtěch Pejša, Kateřina Elznicová a Jirka Bendl) jsou spojováni s návratem hudebního stylu shoegaze, který zažil svůj vrchol na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Na svoji první nahrávku nastřádali za pomoci podpory lidí přes crowdfunding. Po prvním nedávném křestu v Praze mají za sebou také křest druhý, tedy v Rakovníku.

Proč jste zvolili gramodesku?
Vojta: Na koncertech, kde hrajeme, se fanoušci ptali spíše po vinylech. Kouzlu vinylu jsme postupně propadli všichni. Víc si nahrávky vážíš a je na pohled i na poslech krásná.

Proč právě zářijový termín a proč toto místo?
Simona: Je to jediný termín, který nám všem časově vyhovoval. A proč Rychta? No protože v Rakovníku není aktuálně žádný jiný klub, kde by se dal uspořádat podobný koncert. Také ji provozují kamarádi Vočko a Kraken a my je chceme trochu podpořit. Navíc je tu pěkné prostředí.

Máte za sebou dost hektické léto… Myslím tím především hraní na festivalech. Který z nich byl pro vás tím nejpříjemnějším zážitkem?
Katka: Pro mě to byla slovenská Pohoda. To je hodně dobrý festival na hezkém místě. A mimo to se tam o nás skvěle starali.

Vojta: Mně se líbila Beseda u Bigbítu. Je to menší, multižánrový festival, který jsem až doposud neznal. Dělá ho pár nadšenců a je úžasný svojí atmosférou.

Simona: Taktéž dávám hlas Besedě u Bigbítu a také Coombalu v Lužné tady na Rakovnicku. Líbilo se mi v Lužné, protože jsem tu potkala hodně přátel a festival jsem si užila i z toho důvodu, že zde byla klubová stage ve stanu, kde se hrála tvrdší muzika.

Jirka: Souhlasím se Símou a za mě dodávám, že úžasné byly všechny fesťáky, kde jsme si zahráli. Každá ta akce byla fajn. Něčím méně, něčím více. A i když se třeba nevyvedlo počasí, brutálně pršelo, tak vše vynahradila nádherná atmosféra. Bylo to super léto.

Máte pro čtenáře nějakou zajímavost?
Simona: Na Pohodě praskl Jirkovi přímo na pódiu buben. A v Chorvatsku nám byl také přímo z pódia ukraden efekt. Naštěstí ho pořadatel u pachatele našel a vrátil.

Myslíte, že je pro vás hraní na festivalech něčím přínosné?
Vojta: Už jen tím, že máme možnost slyšet jiné i zahraniční kapely a zjistit, jak to dělají ony, určitě je.

Jirka: Vidíte, především u zahraničních kapel, že je standard zcela někde jinde. To, co se tady hraje a je považováno za velké a dobré … tak tam jsou takových podobných kapel stovky. A je fajn vidět, že stejně staří lidé jako my to tam mastí stejně jako my a možná ještě lépe než my. A jak to mají všechno promyšlené a dotažené do dokonalosti včetně zvuku.

Takže pokud by se nějaké kapele z Rakovnicka naskytla možnost zahrát si na festivalu, tak jim doporučujete neodmítat…
Všichni: Jasně. Každá stage má svoje, každý fesťák je velká zkušenost.

V létě jste se jako kapela také sešli před rozhlasovým mikrofonem. Jaké to pro vás bylo?
Všichni: Byli jsme nervózní.

Vojta: Super je dělat rozhovory do novin, kdy se vše dá ještě zpětně zkorigovat, upravit.

Simona: Tohle bylo ale jiné. Co se jednou řekne do rádia …

Stíháte sami chodit na koncerty jiných kapel?
Vojta: Moc ne. Když někde hrajeme, tak si poslechnu kapely, které hrají před námi a po nás, a nemusím už jezdit nikam jinam.

Simona: Dříve jsem chodila hodně, ale teď studuji a mám toho občas plný kecky. Je ale pravda, že v Plzni, kde jsem přes týden, se každý den něco děje a pokud bych chtěla, tak je z čeho vybírat.

Jirka: Jsem také v Plzni a každý týden se tam určitě budeme teď od podzimu potkávat na akcích.

Katka: Já moc ne. Také studuji a stačí mi, že každý víkend někde hrajeme naše koncerty.

Jaký kulturní zážitek vás v poslední době nejvíce oslovil?
Jirka: Já byl moc nadšený z koncertu americké kapely Queens of The Stone Age. Poslouchám je už od gymplu. Byli jsme na nich v Praze a koncert měl úžasný zvuk. Minulý týden jsme byli se Símou na americké kapele Helmet.

Simona: Pro mě byl největším zážitkem multižánrový festival Živá ulice v Plzni. Byli jsme s kamarády na koncertě české rockové legendy The Plastic People of the Universe. Už je moc neposlouchám, ale bylo to super už jen tou atmosférou, kterou jsme si tam s kamarády udělali.

Vojta: Byl jsem si koupit film do polaroidu v jednom pražském obchodě. A tam mají takovou malinkou místnost, kde je většinou nainstalována výstava fotek právě z polaroidu. Ta aktuální byla moc vtipně udělaná. Za fotkou zezadu bylo světýlko a ve fotce se nějaká část jakoby rozsvítila. Moc pěkné a zajímavé.

Katka: Byli jsme se celá rodina podívat na výstavu Tim Burton a jeho svět, která byla v Praze. Byla naprosto úžasná. Obsahovala několik set Burtonových kreseb, maleb, fotografií, skic, sochařských instalací a také několik filmů.To se mi hodně líbilo, to nahlédnutí do jeho světa. Mám totiž moc ráda jeho filmy a bylo krásné vidět vše tak pěkně zblízka.