Areál muzea je umístěn u železniční stanice Lužná. František Kaplan spravuje muzeum od roku 2001.

Jak se to vlastně přihodilo, že jste zde začal pracovat?
Bylo to obyčejné štěstí osudu. Železniční historie mne zajímala vždy. Pracoval jsem od ukončení školy na vlakovém nádraží v Depu Rakovník a byla to prostě klika, že se muzeum založilo právě v Lužné.

Co bylo v Rakovníku vaším úkolem?
Pracoval jsem na provozu a měl na starosti provoz lokomotiv a motorových vozů. Byl jsem technik, vedoucí provozu. Pak jsem přešel do organizační části a dělal turnusy personálu, převážná část náplně mé práce bylo to, aby každý věděl, co má dělat, ať už strojvedoucí, nebo ostatní pracovníci provozní.

Jaké máte vzdělání?
Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu železniční v České Třebové. Chtěl jsem být strojvedoucím. Jenže mi studia celkem šla, tak jsem pokračoval na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině – obor provoz a údržba kolejových vozidel.

Kdo vás přivedl k modelařině a sběratelství?
Naladil mne strýc Josef, který měl stejnou zálibu. Kupoval mi katalogy modelů, atlas lokomotiv.

Jak velká je vaše sbírka?
Veliká. Už dlouho jsem si ji netroufl spočítat. Mám svoji sbírku doma a dost velkou část tady, kde mám na starosti modelářskou expozici. Jsou tady modely různých velikostí a měřítek a různého využití. Doma jsem zabral komoru a několik nástavců v chodbě.

Dnešním sběratelům hodně pomáhá internet, jak jste svoji sbírku rozmnožoval za svého dětství?
Byly modelářské obchody, kam se vozily výrobky převážně z tehdejšího takzvaného východního Německa. Sbírku jsem rozšiřoval díky rodičům, kteří mě podporovali a za odměnu mi do ní kupovali, co jsem si přál.

Které modely ze své soukromé sbírky máte nejraději?
Pochopitelně ty nejstarší, z doby mého dětství. To je takové naše „rodinné stříbro".

Co vše se podařilo za poslední léta tady v Lužné v muzeu vylepšit, změnit?
Muzeum je letos v patnácté sezóně. V prvních letech šlo především o to, aby se z lokomotivního depa, co tady bylo, udělalo muzeum.
Vytvářely se expozice, zázemí pro návštěvníky, personál: pokladny, toalety. Měnila se i sbírka kolejových vozidel podle toho, co kde chtěly dráhy vyřadit. Sbírka se postupně rozšiřovala. Problém byl v organizační struktuře, která se často měnila. V roce 1999 jsme třeba byli přiřazeni pod depo v Lounech, v roce 2004 pod depo v Plzni. Vazby se měnily. Vše se vyřešilo v roce 2009, kdy tady vzniklo dnešní Depo historických vozidel. Což je složka, která má starosti historická vozidla Českých drah v celé republice. Zlepšily se možnosti. Jsme dnes schopni sledovat, kde v republice jsou jaká vozidla. Už máme i jinou finanční podporu. Podmínky se stále během patnácti let vyvíjejí. Teď se zase chystají reorganizace lokomotivních dep. Takže čekáme, co všechno to přinese. Zatím podpora finanční je. Nemáme si nač stěžovat.

Počet návštěvníků rok od roku stoupá...


Nevím, jak to bude areál zvládat. Letos o první Parní víkend byla téměř dvouhodinová fronta přes koleje. Dvě pokladny měly co dělat, aby to zvládly. Uvažujeme o třetí pokladně. Ale stále ještě to zvládáme, ale je otázka, jak dál.

Co se v nejbližší době chystá?
Nejbližší akcí je Mezinárodní setkání parních lokomotiv. Přijede ze Slovenska Albatros. Zatopeno by mělo být devět nebo deset lokomotiv. Něco bude místní, něco přijede z Hradce Králové, Plzně. Tři nebo čtyři přijedou z České republiky. Předpokládám, že to bude zase pohledná akce. V areálu chystáme oblíbené předvádění na točně a noční focení pro fotografy.

Jaké železnice jsou dle vašich zkušeností v zahraničí?
Vzorové železnice mají ve Švýcarsku, co do hustoty spojení a pravidelnosti nemají chybu.
Německo to samé. Anglie je trochu zvláštní, má svá specifika. Francouzské železnice s rychlovlaky jsou také pěkné.

Máte čas i na nějaké jiné koníčky?
Rád cestuji a obzvláště pokud je ta cesta spojena nějak se železnicí. Loni jsem byl například na velké železniční akci v Anglii.