Že byla pro Karla S. bezpečnost jeho cestujících na prvním místě, Deníku potvrdil také jeho dlouholetý kolega a taktéž řidič autobusu Antonín Vydra. Ten má dodnes živé vzpomínky na doby, kdy ho Karel S. coby nezkušeného mladého absolventa za volantem zaučoval.
„Budu na něj vzpomínat jako na skvělého učitele. Byl totiž úplně první, kdo mi dal šanci a nabídl mi těsně po získání řidičského průkazu, abych s ním jel jako druhý řidič do Itálie. V roce 1995 jsem skončil školu a Karel mi říkal: „Už abys měl ty papíry, v pátek ráno spolu vyrážíme!“ Tehdy jsem si říkal, že to nemyslí vážně. Řidičský průkaz jsem nakonec udělal asi v úterý nebo ve středu a v hned v pátek jsme spolu opravdu odjeli na můj první, navíc zahraniční, autobusový zájezd. Shodou okolností právě do Itálie. Už z toho důvodu je to pro mě silná vzpomínka, na kterou do smrti nezapomenu,“ vyprávěl o společných příhodách řidičský kolega Antonín Vydra, který pokračoval: „V podstatě mě Karel zaučoval. Ukazoval mi přesně co dělat, co nedělat. Dával mi cenné tipy. Byl navíc hrozně pečlivý, až trochu pedant. Všechny věci technického rázu měl vždycky v pořádku a pod kontrolou. Dokonce si pamatuji, že když jsme spolu jezdili, napomínal mě, abych seděl na svém místě a do ničeho nezasahoval. Chtěl mít přehled, že je vše, jak má být.“
Na Karla S. vzpomíná jeho kolega nejen jako na zkušeného řidiče, ale hlavně jako na ochotného, usměvavého a férového chlapa. „Karel byl strašně prímový a pohodový. Snad nikdy jsem ho neviděl zamračeného nebo naštvaného. Věčně se totiž usmíval. Navíc s ním byla velká sranda. Opravdu neznám nikoho, kdo by ho neměl rád. Bude nám chybět,“ s lítostí za všechny kolegy vzpomínal Antonín Vydra.
Byť nikdo nemůže přesně určit, co se v osudný okamžik v autobusu stalo, z toho, jak se jeho řidič Karel S. zachoval, je zřejmé, že to bylo to nejlepší, co mohl v daný okamžik udělat. Jeho čin přesně odpovídá tomu, jak žil a jak se choval k lidem.
