Po sbírkách básní to byly fejetony, po nich zase na dvou CD nazpívané a nahrané vlastní písničky a v neděli své věrné, kteří neprodyšně zaplnili Heroldovu síň, překvapila knihou povídek. Pochopitelně spolu s fejetony, písničkami a povídkami se vždy křtila ještě další sbírka poezie.

Nedělní prezentaci sbírky veršů „Jakou barvu má srdce“ a nevšedních povídek „Stopy v nás“ uvedla sama autorka písní i slovem a její vystoupení jubilejního desátého křtu přineslo další, ne právě radostné překvapení - bylo bilancujícím, rozlučkovým.
„Všechno jednou někde a nějak začíná, všechno jednou nějak a někde končí,“ řekla autorka v úvodu.

„Jednoho podzimního dne v roce 2005 jsem se po měsících váhání a nejistoty rozhodla vystoupit před posluchače a nabídnout jim své první verše a písničky.

Asi jako každý, kdo se rozhodne jít s kůží na trh, jsem i já tak trochu počítala s tím, že tímto počinem udělám značnou díru do světa. Jistá díra, pravda, vznikla, ale měla podobu dosti velkého otvoru v mé peněžence,“ svěřila se a také, že ve svých sbírkách a fejetonech a hudebních nosičích na sebe leccos prozradila a k nim dnes přibude knížka povídek.

Poděkovala jmenovitě všem, kteří jí byli ve vydávání knížek nápomocni, kteří jí věřili, i svým věrným čtenářům a posluchačům, a přivítala jako vždy vynikající pražské hosty. Klavíristu od Pána Boha Milana Dvořáka, českou Edith Piaf - Evu Kriz-Lifkovou, hlasový úkaz a tornádo, kytaristku Evu Dvořákovou a recitátorky Miladu Pochmanovou a Věru Šafránkovou.

Popravdě je třeba uvést, že o přednes veršů a povídek z obou publikací se podělili nadšeně všichni a večeru zvukově napomohl kapelník Merkuru Josef Černík.

Sbírka Jakou barvu má srdce je autorčiným desátým poetickým opusem a ukrývá 123 básní rozdělených do tří částí: Pozdní sběr, Noční žízeň a Je vybíleno. Verše upřímné, chytré, ne vždy veselé, jak už to v lásce s podzimem chodívá. Každý tam najdeme něco blízkého, na vlastní kůži prožitého, jen to tak neumíme říct.

Povídky Stopy v nás jako by završily přirovnání s básníkem, fejetonistou a povídkářem Janem Nerudou.
Ovšem Karla Krátká ještě navíc hraje, zpívá a komponuje. Citlivé povídky zdánlivě všedních témat a nečekaných rozuzlení o nás, o životě, ale také třeba o Vincentu van Goghovi plus jedna od talentovaného synátora Ondry.

Nezapomenutelný večer, ale tomu, že je poslední - že je vybíleno - nikdo z přítomných stejně neuvěřil.

Autor: Ivo Mička