Jak jste s kouřením vlastně začal? Měl jste například rodiče kuřáky?
Vůbec ne. V naší rodině nekouřil nikdo kromě mě a bratra. Rodiče si nezapálili nikdy, takže já jsem s tím v mládí začal spíš z trucu. Teď kouří můj vnuk, kterého jsem se od toho snažil několikrát zrazovat. Podle mě je hloupost s tím vůbec začínat. Člověka to akorát víc mrzí a ještě se to hůř odnaučuje.


Byla pro vás zapálená cigareta určitý rituál?
Jednoznačně. Kouření byl zvyk. Ale že by mi to nějak zvlášť pomáhalo nebo mě to uklidňovalo, to říct nemůžu. Jde spíš o to, že jsem pracoval jako řidič z povolání a k nim ta cigareta tak nějak patří. V práci jsem tedy kouřil téměř pořád. Kdyby ke mně ale nastoupil jako spolujezdec někdo s cigaretou, z auta ho vyhodím už tenkrát.


Silně jste kouřil téměř čtyřicet let v kuse. Proč najednou ta změna?
Rozhodl jsem se sám z minuty na minutu. Přišel jsem z práce a vždycky si doma udělal kafe a zapálil si. Jenže jednou jsem při kouření začal kašlat, a tak jsem zapálenou cigaretu okamžitě típnul. Pak mi to nedalo a zapálil jsem si další. Jenže jsem si uvědomil, že to nemám zapotřebí, cigaretu jsem položil a přestal jsem. Nadobro.


Bylo to pro vás těžké, alespoň ze začátku?
Ne. Měl jsem pevnou vůli. Lidé, co říkají, že přestat kouřit je těžké, to nedokážou. Já věřím, že když se opravdu chce, tak skončit jde. Navíc rychle a moc dobře.


Trápily vás tehdy, nebo i dnes, nějaké zdravotní důvody spojené s kouřením?
Naštěstí mi nikdy nic nebylo. Ani dnes nemám sebemenší zdravotní problémy. Například plíce mě nijak netrápí. To ale neznamená, že kouření pro mě bylo dobré. Mám jen štěstí. Na kouření totiž není nic zdravého a nikomu to nic nedá. Proto mě mrzí, že jsem s tím vůbec kdy začal.


Co finanční stránka? Přece jenom, cigarety nejsou nejlevnější…
Když jsem ještě kouřil, tak cigarety byly ještě o dost levnější, než jsou teď. Dnes už jsou to i stokorunové částky, ale dřív bylo možné koupit krabičku za čtyři koruny. To je dnes nesmyslné.


Co spotřeba za den? Jak moc jste vlastně kouřil?
Přiznám se, že hodně. Ze začátku kolem deseti kusů denně, což dřív představovalo jednu krabičku. Dřív se také prodávaly cigarety bez filtru. Potom se moje závislost vyšplhala třeba na třicet nebo i čtyřicet denně. Dřív to bylo tak, že kdo v hospodě u piva nekouřil, tak nebyl chlap. Kdo s tím ale podle mě začne dnes, je spíš hlupák.


Jak to s odvykáním dopadlo?
Po tom, co jsem se rozhodl přestat, jsem měl zbytek cigaret v krabičce i zapalovač ještě přes rok schovaný doma v šuplíku. Když jsme ale prováděli rekonstrukci, se kterou mi přišel pomoci kamarád kuřák, tak jsme krabičku našli. Dal jsem mu ji, ať si ji odnese, že už doma žádné cigarety nechci. Od té doby jsem se jich ani nedotkl. Ani by mě to nenapadlo.

Co říkáte na nově platný protikuřácký zákon?
Nevadí mi. Naopak, jsem docela rád, že platí. I přes to, že jsem hodně silně kouřil, mi dneska cigaretový kouř a zápach vadí a třeba v restauracích mě přímo obtěžuje. Ani jako kuřák jsem si tam nikdy netroufl zapálit, chtěl jsem být tolerantní vůči ostatním hostům.