Tereza Hejdová ze Třtice sepsala v rámci svých vysokoškolských studií práci, která se prakticky svým tématem dotýká nejen bývalé základní školy ve Třtici, ale také dalších desítek podobných, opuštěných a chátrajících budov na Rakovnicku.

Sama Tereza vysvětluje: „Vycházela jsem z projektu Vysoké školy ekonomické v Jindřichově Hradci nazvaného „Socioekonomický potenciál neprůmyslových deprimujících zón původních kulturních domů, škol a prodejen spotřebního družstva Jednota ve venkovském osídlení“ od několika autorů. Zaměřoval se na případnou revitalizaci těchto objektů na Jindřichohradecku. Ačkoli lokalita jižních Čech zdánlivě nemá se středočeskou obcí Třtice nic společného, myslím, že styčný bod, kterým je bývalá škola, skutečně společný je.“

I třtická škola v současné době patří k tzv. brownfields, tj. k urbanizovaným objektům a pozemkům, které ztratily svou funkci a využití a v současné době jsou zdevastovány. Pro jejich revitalizaci chybí finanční prostředky a někdy i vhodné využití, proto dál chátrají. Postavit cokoli na takzvané zelené louce se jeví ekonomicky jednodušší, než investovat do těchto staveb. V měřítku malé obce jsou náklady na opravy nebo dokonce na využitelné přestavby doslova mega problémem.

„V konkrétním případě třtické školy jde o naddimenzovanou stavbu budovanou v době války, kdy téměř každá rodina ze vsi přispěla svou osobní prací, protože bylo jasné, že zadaný úkol by bylo nebezpečné nesplnit. Proto má většina lidí ke škole respektive k budově osobní vztah. Buď se její členové podíleli na stavbě, nebo byli žáčky této školy a zasedli do jejích lavic,“ upozornila Tereza Hejdová.

Více než šedesátileté historie školy je malá na to, aby se škola stala chráněnou památkou. Přesto exponovaná doba jejího vzniku a samozřejmě emocionální vztah místních činí stavbu jedinečnou.

Architektonický záměr, špatný technický stav, nedostatek finančních prostředků a absolutní nezájem o podnikatelské využití objektu (omezená nabídka i poptávka po alternativním využití objektu) předurčuje stavbu jako dlouhodobý zdroj značných ekonomických a sociálních deprivací.

„Svou prací bych ráda upozornila nejen na obecný problém opuštěných venkovských škol, ale především na jednu konkrétní školu, která byla stavěna za nezvyklých podmínek a za dnes neuvěřitelného psychického tlaku. Z mého pohledu se tím stává jedinečnou a hodnou ochrany a pomoci,“ zdůraznila v závěru Tereza.