Mezi nimi i Miloš Amler z Povlčína, který za volantem strávil celý svůj pracovní život. Začalo to tím, že se na začátku padesátých let po dvou letech vyučil v tehdejší STS (strojní a traktorové stanici ) v Litomyšli. Poté nastoupil v STS Olešná u pana Halašty, automobilového závodníka. Dříve tam vyráběl jako soukromník postřikovače. Po znárodnění tam byly traktory.

„Tam jsem pobyl nějakou dobu, ale protože jsem chtěl jako mladý kluk jezdit, přešel jsem na osm let do střediska Nesuchyně. Tam jsem začal od píky. Nejprve jsem dostal Zetor patnáctku, pak pětadvacítku. Když mi pak dali škodovku, to jsem byl pan hrdina," vzpomínal Miloš Amler. Zároveň s tím začal dělat „šmíráka" neboli pomocníka na kombajnu. Tehdy po polích jezdily ruské stroje různých typů i barev.

V pětašedesátém se střediska STS rušila. Miloš Amler přešel do Státního statku Rakovník, kde jezdil v rostlinné výrobě. „Jezdit ve chmelu jsem neměl náladu, i když se to hezky platilo. Jenže se tam jezdilo s postřiky a ochrana nebyla taková," vysvětloval Amler.

Z rakovnického státního statku vznikl Státní statek Hořesedly a Křivoklát. V Hořesedlích Miloš Amler jen sekal s kombajnem od šedesátého roku. Vzpomíná například na Václava Čihaře. V rostlinné výrobě pracoval ve středisku Povlčín. Za osmnáct let tu vystřídal několik strojů, až po „němky", kombajny z tehdejší Německé demokratické republiky.

„Prošel jsem vlastně všechny stroje, co jsou tady na Hředelské traktoriádě. Nejlepší tenkrát byla škodovka. Vzpomínám i na krystaly. Ale kdo měl škodovku, to už byl nějaký pán. S dnešními stroji se to už nedá srovnat. Ale my jsme s nimi dělali vše, orbu, přípravu pod setí. Později přišly první ruské pásáky. Nejdříve se startovaly na benzín, pak se přepnuly na petrolej. Po nich jezdily tzv. détíky, " vybavil si Miloš Amler.

Při další reorganizaci se zrušila střediska Povlčín, Nesuchyně, která patřila Státního statku Hořesedly, proto Miloš Amler přešel do JZD Jana Žižky Kounov. Během pěkné řádky let za volantem traktoru se mu ozvaly plotýnky, proto začal jezdit s autem.
V osmapadesáti udělal velkou životní změnu. Z Kounova odešel. Syn začal podnikat, proto asi dvanáct let strávil na jatkách a zase za volantem. Rozvážel maso po celé republice. S dnešními novými traktory už nejezdil. „Víte, je to samá technika. Ne že bych se to už nenaučil, ale mám raději steré stroje," zkonstatoval Amler. Proto si také domů pořídil Zetor 25. Vystavil ho i na Hředelské traktoriádě. Stroj je udržovaný, ale podle něj ne tak „vyfešákovaný", jako ty ostatní, protože stále pracuje. Podle potřeby s ním Miloš Amler jezdí například do lesa, nebo obdělává zahradu.