Jaká byla atmosféra po sedmnáctém listopadu v Novém Strašecí?
Byl tu klid. Byli jsme překvapeni a v očekávání. Hltali jsme všechny zprávy z rozhlasu, z televize. Rozjíždět se to tu začalo až o generální stávku 27. listopadu.
Co se stalo?
Tehdy jsem pracoval ve Středočeských dřevařských závodech Nové Strašecí v projekci. S kamarády a kolegy z projekce jsme si řekli, že pro to musíme také něco udělat. Objížděli jsme všechny podniky na území města, početku, ČLUZ, Teslu, traktorku, a vyzývali jsme zaměstnance k účasti na stávce. Pak jsme zašli na tehdejší místní národní výbor a požádali o zapůjčení ozvučení na Komenského náměstí. Vybudovali jsme tu improvizovanou tribunu na podestě obchodního domu. V den stávky se tu shromáždilo několik stovek lidí ze závodů i z okolních vesnic. Náměstí bylo plné.
Jak na vaši výzvu reagovali zaměstnanci?
Přijímali nás vesměs pozitivně. V jednotlivých závodech se už začaly tvořit skupinky. Překvapilo nás to, protože tehdy bylo známo, že rakovnický okres byl „rudý". Účast občanů byla spontánní. Zástupci z podniků přišli se státními vlajkami. Přijeli k nám diskutovat studenti. Atmosféra byla výborná.
Neměl jste přece jen strach?
Měl. Když jsem šel potom domů, přemýšlel jsem, jestli na mě někde nečeká žlutobílá volha. A jestli to nebude mít ještě další známé následky.
Přijížděli do Nového Strašecí také studenti z Prahy?
První setkání s nimi a s herci se uskutečnilo 30. listopadu v sále Středočeských dřevařských závodů. Dávali jsme to dohromady my se stávkovými výbory z ostatních podniků.
Byl jste u toho, když vznikalo Občanské fórum?
Asi v druhém týdnu jsme se tady začali scházet s několika lidmi a vytvořili jsme základ občanského fóra. Bylo ustanovené pátého prosince. Šestého se uskutečnilo první veřejné zasedání Občanského fóra v Novém Strašecí v sále bývalého kina. Ten dům vedle kulturního centra už je dnes zbouraný. Kinosál byl narvaný, vládla nádherná atmosféra. Požádali jsme o důvěru občanů a jmenovali čtyři mluvčí: Jaromíra Janzu, Jiřího Levého, Vojtěcha Vaňka a mě. Sestava se pak postupem času a vývojem obměňovala. Ten den byl pro mě symbolický. Šestého prosince mám narozeniny. Při zahájení prvního zasedání jsem přednesl báseň Františka Halase Torzo naděje, která je známá i z událostí v roce 1939.
Jak dál pokračovala práce Občanského fóra?
Pak už věci dostávaly spád. Měli jsme pravidelné relace v městském rozhlase. Tehdejší městský národní výbor nám vyšel vstříc. Vysílací kabinka byla v budově městského úřadu. Domluvili jsme se s poštou, že před každou relací pošta uvede znělku, píseň Modlitba pro Martu. Bylo to navzájem propojené.
Určitě jste se také pravidelně scházeli?
Druhé zasedání občanského fóra se uskutečnilo 18. prosince. Na něm jsme se dohadovali, jak by měl být zvolen prezident, zda by ho mělo volit federální shromáždění, nebo formou referenda. Šlo o čas. Čas je nepřítel jakékoliv změny. Naše shromáždění podpořilo novou volbu prezidenta federálním shromážděním. Referendum jsme nechtěli, protože by trvalo dva, tři měsíce. Za tu dobu by síly, které tu vládly čtyřicet let, měly čas zmobilizovat a připravit se.
Pamatujete si ještě na nějakou významnou akci?
Třiadvacátého prosince jsme udělali společně s občanským fórem ve Stochově společný pochod do Lán ke hrobu prezidenta T. G. Masaryka. My jsme vyšli z Nového Strašecí a Stochovští ze Stochova. Sešli jsme se u hrobu prezidenta Masaryka. Bylo to symbolické. Třiadvacátého prosince 1918 se prezident Masaryk vracel z exilu. Akci jsme nazvali Návrat prezidenta Masaryka z druhého exilu.
Tentokrát to bylo důstojně a v klidu…
To ano, protože když jsme ještě před revolucí chodili ke hrobu T. G. Masaryka, třeba 7. března, tak jsme tam potkávali různé skupinky pánů v kloboucích s fotoaparátem za zdí. Ti nás fotografovali a filmovali. Museli jsme se legitimovat.
Události pokračovaly dále…
Byl zvolen nový prezident Václav Havel. Tomu předcházela změna ústavy, kde byl článek o vedoucí úloze Komunistické strany Československa zrušen. V roce 1990 jsme doplnili představitele města lidmi za občanské fórum.Tady byly i jiné politické strany, například sociální demokraté. Za občanské fórum byli kooptováni inženýrka Vlachová a pan Maškovský. Dále devadesátý rok směřoval ke svobodným volbám. Byla to hektická doba.
Pak vás zvolili starostou…
Ano, bylo to opět šestého prosince na moje narozeniny. Myslel jsem si, že to bude dárek… Nechal jsem své zaměstnání, projektování. Řekl jsem si, že je to potřeba. Důvěru od občanů jsem dostal, čtyři roky to zkusím. Pak jsem tam zůstal ještě další dvě volební období. Václav Štíbr z Nového Strašecí byl pak zvolen poslancem do České národní rady.
